Skip to content

Blanche Monnierová: Matka ji vězní 25 let!

Znáte pohádky o princeznách, které uvězní ve věži a ony čekají na prince, který je zachrání? Napadlo vás, jak by to s takovou princeznou asi dopadlo? Moc dobře ne. Ten pohádkový příběh se totiž opravdu stal. Bohužel nemá pohádkový konec. Princ nepřijede a když je princezna nakonec zachráněna, nevypadá už jako princezna.

Blanche Monnierová (1849–1913) z francouzského Poitiers je veselá, a krásná. V roce 1876 má 26 let a chce se vdávat. Je zamilovaná, ale možná už cítí, že má nejvyšší čas. Jejím vyvoleným je o mnoho let starší právník. Je však protestant, navíc republikán, a její matce Louise se vůbec nelíbí. Všemožně se dceři snaží vztah rozmluvit. Musí přece dbát na pověst vysoce postavené rodiny. Žádný argument, prosba, ani příkaz však Blanche nedokáže zviklat. Napětí v domě houstne a jednoho dne roku 1877 dívka beze stopy zmizí. Louise je sice patřičně nešťastná, ale jak říká: „Musíme doufat, a zatím se snažit žít dál.“ Nikdo netuší, jak temné tajemství přitom ukrývá.

Blanche byla vyhlášená svou krásou. Tak nějak mohla vypadat, než jí matka zničila život.

Zamčená láska

Se synem Marcelem totiž vymyslela plán jak manželství zabránit. Toho kdy dívka „zmizela“ ji totiž zamkli v malém podkrovním pokoji. „Zůstaneš tam, dokud nedostaneš rozum!“ křikne přes dveře, matka. „To se nikdy nestane!“ odpoví vzdorně Blanche a protože mají obě v povaze tvrdohlavou zatvrzelost, stane se jak řeknou. Zuřící Louise přikáže Marcelovi zabednit okenice, takže se Blanche ocitá bez slunečního světla. Její život se mění v peklo. Přestože křičí, prosí, volá o pomoc, nikdo jí nepřijde zachránit. Zamčená nakonec zůstává neuvěřitelných 25 let! Dokonce i poté, co její milovaný v roce 1885 zemře. Po celou dobu nevidí sluneční světlo, nesetká se s nikým jiným než matkou a bratrem, a živí se jen zbytky, které oni dva nedojí. Jediným společníky jsou jí potkani, které přitahují zbytky jídla.

Dům, kde byla 25 let vězněna.

Osvobozená troska

Dovoluji si Vás upozornit na mimořádně vážnou záležitost. V domě na Rue de la Visitation 21 vězněna jest už po čtvrt století nevinná dívka, nucená žíti o hladu a ve špíně,“ čte vrchní prokurátor v anonymním dopise, který dostává 22. května 1901. Je v šoku. Adresa v luxusní čtvrti přece patří vážené paní Monnierové, která je vzorem ušlechtilosti jedním z nejváženějších členů místní honorace. Vzpomene si však i na 25 let starý případ zmizení její dcery. Hned druhý den osobně klepe na dveře doprovázen několika četníky. Když je Louisa odmítne vpustit, vniknou dovnitř a dům prohledají. V podkroví objeví ukryté dveře zamčené visacím zámkem. Vypáčí je, ale zevnitř se vyvalí takový puch, že je téměř nemožné vejít. „Otevřete okno!“ nařizuje. Se zarezlými panty okenic však nelze hnout a tak musí být okenice vylomeny. Jakmile pronikne do pokoje světlo, spatří muži v rohu něco neuvěřitelného. Postel na níž se krčí hromada špíny, ve které lze jen stěží rozeznat na kost vyhublé lidské tělo. „Na shnilém slamníku plném výkalů ležela úplně nahá vyděšená a nepříčetná žena. Podlaha byla pokryta krustou tvořenou trusem, prachem a shnilými zbytky masa, zeleniny, ryb a chleba,“ popisuje jeden z četníků. Postel se navíc hemží hmyzem, který leze i po těle. „Puch byl tak silný, že nebylo možno pokračovat s vyšetřováním.“

Její osvobození se stává senzací, která se ocitne na všech titulních stránkách.

Příliš pozdě na záchranu

Zatímco Louise Monnierová je okamžitě zatčena, stejně jako její syn, nebohá Blanche je dopravena do nemocnice. Je jí 49 let, váží pouhých 25 kg a po letech v šeru nesnese přímé sluneční světlo. „Je krásné znovu dýchat čistý vzduch,“ říká však šťastně a ošetřovatelky prozradí novinám jakou radost měla z koupele. Přes to se však o šťastném konci dá mluvit jen stěží. Blanche se z traumatu nikdy nevzpamatuje. Nedokáže se vrátit do běžného života brzy končí v psychiatrické léčebně, kde v roce 1913 také umírá. Dvanáct let po matce, která zemřela na infarkt 15 dnů po zatčení. Marcel je sice odsouzen na 15 měsíců, odvolá se však a do měsíce je propuštěn protože ve Francii v tu dobu nelze nikoho odsoudit za neposkytnutí pomoci. Zákon je upraven až v roce 1941, právě na základě tohoto případu. Kdo napsal anonymní dopis se nikdy zjistit nepodaří.

Na záchrnau už bylo pozdě. Z prožité hrůzy se Blanche nikdy nevzpamatuje.
Foto: wikipedia, pinterest, ranker.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Svět zločinu
Zobrazit více …