18. března 1915 je ve třetí největší vojenské pevnosti Evropy rušno. Rakouské velení v Přemyšli chystá útok na nepřítele. Dlouhé obléhání ruskou armádou už si vybralo svoji daň.

Udržet bojovou morálku vojáků zničených hladem, zimou a nemocemi je nadlidský výkon. Bojeschopných je jenom 30 procent mužů…

Když 6. srpna 1914 vyhlašuje Rakousko-Uhersko válku Rusku, Čechům se do boje nechce. Proč se bít za zájmy státu, který se k nim chová macešsky? Nástup vojáků na východní polskou frontu proto na podzim roku 1914 provázejí protesty.

54. pěší pluk v Olomouci se zdobí černými stuhami, 4. pochodový prapor 88. pěšího pluku v Berouně je ještě odvážnější. Odchází na nádraží se stužkami v národních barvách červené a bílé a hrdě nese zástavu s nápisem „Česká krev“.

Dlouhý pochod do Polska v nesnesitelném horku a prachu s výstrojí o váze 20 kg je pro české pěší vojáky těžkou zkouškou. Navíc už jedna z prvních bitev u polského Tomaszowa 28. srpna 1914 zanechá za sebou na rakouské straně krvavou žeň 1200 padlých.

Rusy se daří zahnat na ústup, boje v celé oblasti ale pokračují. „Dělostřelba ruská začala do našich sypkých okopů střílet tak přesně a nízko při zemi, že nás přímo zasypávala.

Vypadalo to, jako kdybychom si vykopali hroby, ve kterých nás zaživa pochovali, což se mnoha mým kamarádům také stalo,“ líčí český voják Ladislav Padevět.

Zastavili armádu

Pevnost v Přemyšli, vystavěná v letech 1888 – 1914, má 45 kilometrů dlouhé opevnění a je považována za téměř nedobytnou.

Ještě v srpnu a září 1914 má každý bojující voják v pevnosti dostat denně 700 gramů chleba, 200 gramů zeleniny, 300 gramů hovězího masa, 20 gramů tuku, 35 gramů tabáku a 0,25 litru vína nebo 0,5 litru piva nebo 0,05 litru rumu, potom ale jsou příděly jídla čím dál menší.

Rusové pevnost obkličují od 22. září 1914.Když velitel Hermann Kusmanek von Burgneustädten (1860 – 1934) odmítne výzvu ke kapitulaci, zahájí ruská vojska útok.

Posádku pevnosti tvoří hlavně Rusíni a Maďaři a postupně se sem přesouvají další vojáci včetně Čechů. Rusům se ale nedaří. 8. září podniknou poslední pokus o dobytí Přemyšli a o den později se stáhnou. Více než 120 000 obránců zastavilo ruskou armádu o síle asi 300 000 mužů.

Denně umírá 300 lidí hlady

Nepřítel sice ustoupil, ale brzy vyráží znovu do útoku. 5. listopadu stojí před branami pevnosti a během tří dnů ji obklíčí. Rusové tentokrát nezvolí přímý vpád, ale uzavřenou blokádu, což se ukáže pro obránce smrtelné.

Kolem pevnosti jsou v příkopech zbytky děl a na zdechlinách koní hodují krkavci, vrány, psi a kočky. Voda omývající příšerně zapáchající zdechliny nezadržitelně podporuje šíření cholery.

Velitelství bojuje proti nákaze svérázným rozkazem, „aby dostal každý muž denně bezvýhradně 1/8 litru slivovice nebo rumu.“

Zásoby jídla se tenčí a velení pevnosti se proto v prosinci 1914 rozhodne porazit 8000 koní. Po pevnosti potom koluje vtip. Vojáci se sejdou nad ešusem s polévkou a kouskem koňského masa. Jeden se ptá druhého:

„Víš, jaký je rozdíl mezi obléháním Přemyšle a Tróje? V Tróji byli hrdinové v koňském břiše, v Přemyšli jsou v břiše hrdinů.“ Na konci roku 1914 už v okolí nejsou psi, kočky, ani krysy a lahůdkou je polévka z vran.

Situace je kritická, ale pevnostního lékaře nic nerozhází: „Všechno jde dobře, denně zemře hlady nejvýše 300 lidí.“

Je konec, všechno zapalte!

Velení chystá průlom. Mužstvo dostává poslední zbytky zásob – tři masové konzervy a trochu rumu. Většina z nich všechno sní a vypije najednou. Vyhladovělá těla to nezvládnou a mnozí z nich jsou okamžitě opilí nebo dokonce umírají v křečích.

V posádce, kterou v době nejtvrdšího obléhání tvoří cca 131 000 mužů, je nyní asi 15 000 Čechů. „Každý, kdo se vyhne svým povinnostem, bude popraven!“ vyhrožují velitelé. Akce ale skončí nezdarem, i když 20. března pálí pevnostní děla celý den.

Hermann Kusmanek dostává povolení ke kapitulaci. V neděli 21. března předčítají velitelé vojákům rozkaz, ve kterém rakousko-uherský císař František Josef I. (1830 – 1916) děkuje posádce za hrdinskou obranu pevnosti. Je konec.

Všude jsou slyšet ohlušující detonace, vidět plameny a sloupy dýmu. Likviduje se všechno, co by mohlo skončit v rukou nepřítele – děla, mosty, vozy, polní kuchyně, zbraně i patrony. Vojákům zbývá jenom příbor, ešus, chlebník a přikrývka. 22. března 1915 se pevnost vzdává.