Domů     Cesta za poznáním lidského mozku: Co jste ještě nevěděli?
Cesta za poznáním lidského mozku: Co jste ještě nevěděli?
27.9.2017

Co skrývá ta zvláštní hmota, kterou má člověk v hlavě? Mysl? Duši? Vědomí? Tato otázka trápila vědce i filozofy od nepaměti.

Moment, kdy si člověk poprvé uvědomil sám sebe, se z dějinného hlediska asi nepodaří popsat nikdy. Každopádně, ve chvíli, kdy začal poznávat svět, došlo i na přemýšlení o vlastním nitru. A když byl pojem duše na světě, lidé se začali tázat, kde vlastně sídlí.

Trepanovaná lebka.
Trepanovaná lebka.

Už staré civilizace měly celkem slušné lékařské znalosti. A dávní lékaři se nerozpakovali zasáhnout i do nejcitlivějšího orgánu v těle, tedy do mozku. Vždyť stačí jen nepatrný zásah do něj a organismus se zcela porouchá…

Trepanace lebky je vskutku nejstarším chirurgickým zásahem. Používala se nejen při zlomeninách lebky či bolestech hlavy, ale později i k vyléčení duševních nemocí.

reklama

Že však vyvrtání díry do hlavy od psychických obtíží nepomůže, na to lidstvo přišlo až koncem 19. století.

Už během mladší doby kamenné se trepanace používala vcelku běžně. Netřeba dodávat, že k ní docházelo za plného vědomí, jen některé národy zkoušely využít omamnou sílu rostlin.

Postupem času se předchůdci chirurgů naučili lebku otevírat tak, aniž by porušili okolí mozku. Jak ovšem tuto zkušenost získali, si můžeme snadno domyslet, cestu k ní lemovala spousta mrtvých a zmrzačených.

Dosud nejstarší nález lebky, na které jsou patrné stopy trepanace, pochází z období mezi lety 7300–6220 př. n. l. Nalezena byla na Ukrajině a od této chvíle se datují dějiny chirurgie.

Není bez zajímavosti, že trepanaci používali lidé různých kultur, které se nemohly vzájemně ovlivnit. A tak vedle východní Evropy její stopy nalezneme třeba i ve starověkém Peru, kde archeologové našli lebky dokonce s pěti otvory po trepanaci.

Johann Dieffenbach byl jedním z prvních, kdo upozornil na nebezpečnost trepanace.
Johann Dieffenbach byl jedním z prvních, kdo upozornil na nebezpečnost trepanace.

Římané při tomto postupu používali kovové nástroje, které později převzal i středověk. S rostoucí vzdělaností však začínalo některým lékařům docházet, jak je trepanace nebezpečná.

Například německý chirurg Johann Dieffenbach (1792–1847) o trepanaci napsal: „Ve většině případů je to bezpečný prostředek, jak nemocného přivést na onen svět.“ Pochybnosti o její účinnosti se však objevovaly již mnohem dříve.

Dnes, v době složitých operací mozku, zní pojem trepanace více než hrůzostrašně.

Vraťme se však zpět do dob antických a k pouti za seznámením se s mozkem. Kolébka moderní západní filozofie nemůže být nikde jinde než v Řecku. Zde se ovšem mozku nepřikládala nějaká důležitá funkce. Například Aristoteles (384–322 př. n.

l.), žák Platónův, byl přesvědčen, že veškeré rozumové a emoční záležitosti sídlí v srdci. A mozek? Ten měl sloužit jen k ochlazování těla. Tedy jen cosi na způsob klimatizace. Avšak nebyl by to Aristoteles, aby celý problém ještě trochu nezkomplikoval.

Orgán myšlení a esence myšlení nejsou v podání Aristotela to samé. Esence nebo princip myšlení neměl mít materiální podstatu. Nacházel se kdesi mimo vlastní tělo.

Podobně se i Egypťané domnívali, že centrem myšlení je srdce. Nemalý pokrok ve vývoji poznání neurovědy zaznamenal římský lékař Klaudios Galénos nebo též Galén (129–200?).

Podle něj měl mozek na starosti ovládání pohybu svalů, k čemuž měla sloužit nervová vlákna. Později posun v oblasti výzkumu mozku zaznamenala především arabská věda.

Například Muhammad ibn al-Hasan ibn al-Hajtham (965–1040) popsal zrakový systém.

Evropský křesťanský středověk vědě spíše nepřál, a tak může bádání alespoň trochu vzkvétat až s nástupem renesance. Lékaři zkoumají především anatomii mozku a také duševní choroby.

V 18. století badatelé zjišťují, že vzruchy jsou v mozku přenášeny pomocí elektrických impulsů. Ještě před tím francouzský filozof René Descartes (1596–1650) popsal mozek jako dokonalý stroj. Přirovnával jej k hydraulické pumpě, která vyrovnává pohyb tekutin.

Podle Aristotela mozek sloužil k ochlazování těla.
Podle Aristotela mozek sloužil k ochlazování těla.

Descartes si však uvědomoval, že tento mechanismus nemůže popsat „vyšší lidské vlastnosti“, jako jsou intelekt nebo emoce.

Vyjádřil myšlenku takzvaného dualistického mechanismu, která nebyla mnoho vzdálena od Aristotelova názoru, ostatně právě aristotelovské myšlení ovlivňovalo Evropu po dlouhá staletí. I podle Decarta je duše centrem lidských myšlenek, tužeb a cítění. Mozek v tomto ohledu nemá žádný význam.

Devatenácté století bylo epochou objevů a neurologie nestála stranou. Vědci se postupně začali přiklánět k názoru, že různé části mozku jsou zodpovědné za různé procesy, a že myšlení vzniká právě v prostoru mezi ušima.

Tento pohled podepřel mimo jiné i francouzský lékař Paul Broca (1824–1880), který výzkumem pacientů s poruchou řeči dospěl k objevu Brocova centra zodpovědného za vyjadřovací schopnosti.

Významným přelomem byl pak objev českého lékaře Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869), který s pomocí achromatických čoček v mikroskopu odhalil existenci nervových buněk čili neuronů.

Nejsložitější záležitost ve vesmíru: lidský mozek.
Nejsložitější záležitost ve vesmíru: lidský mozek.

Ve 20. století se už mozek tolik nezdráhal a ukázal světu řadu svých tajemství, i když zdaleka ne ještě všechna.

Na práci Purkyněho navázal španělský badatel Santiago Ramón y Cajal (1852–1934), který popsal neurony ještě důkladněji a zjistil, že se jedná v podstatě o jednosměrky, protože elektrické impulzy se skrze ně nevracejí. Cajal se v roce 1906 dočkal i Nobelovy ceny.

Samotný termín termín neuron byl zaveden v roce 1891 německým anatomem Heinrichem W. von Waldeyerem (1836–1921). Po objevu synapsí pak byly dokončeny základy neurologie, ze kterých věda čerpá dodnes.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Věda a technika
Stavbu dálnice D1 zastavila válka. V krajině zůstaly opuštěné mosty
Dnes po ní denně projíždějí desetitisíce automobilů, její jméno ale provází příběh plný velkolepých plánů, válečných přerušení, technických překážek i pozoruhodných stavebních kuriozit. Dálnice D1 totiž nevzniká až v šedesátých letech, jak si možná mnozí myslí. Její historie se začíná psát už za první republiky. Některé její části čekají na dokončení desítky let! Píše se […]
Věda a technika
Malá pilulka, která něžnému pohlaví změnila život
Je malá, ale její význam je obrovský. Dne 9. května 1960 schvaluje americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv první antikoncepční pilulku určenou k zabránění početí. Ženy najednou získávají možnost rozhodovat o mateřství s mnohem větší jistotou než kdykoli předtím. Zatímco jedni mluví o převratném vynálezu, jiní bijí na poplach kvůli morálce a tradičním hodnotám. […]
Věda a technika
Co skrývá tajemná půlnoční zóna?
Své ploutve o rozpětí až čtyř metrů si s oblibou vyhřívají na sluníčku. Není se co divit, že manty chilské kvůli tomu získají pověst tvorů, kteří se s oblibou drží u hladiny. Až výzkumy ale ukážou, že se tyto majetní ryby řadí k pravidelným návštěvníkům temných oblastí oceánu. Potopit se umí až do dvou kilometrů!   Panuje tu […]
Věda a technika
Antika na cestách: Podváděli s taxametry už staří Římané?
Píše se 1. století našeho letopočtu. Ve stínu olivovníku u cesty mezi letoviskem Baiae a Římem se právě dohadují dva muži. Předmětem jejich zuřivé diskuze je počet kamínků v bronzové míse. Oficiální historii tato scéna možná unikla. Jde však patrně o starověký spor mezi taxikářem a jeho zákazníkem. Neshodnou se totiž na ujeté vzdálenosti. Ve starověkém […]
historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz