Skip to content

Češi v Egyptě: Zapomenutý malíř zdobil muslimské mešity

Tlumené barvy krajiny uklidňují. Evokují dálky, ať už jde o odstíny modravého moře na horizontu, hnědavá přímořská skaliska, nebo žhnoucí žlutý písek egyptské pouště. Eduard Wirth romantikou svých maleb ohromí natolik, že si jeho služby žádá i egyptská vláda.

K lidem, kteří se postarají o to, aby si Egypťané jednou provždy vštípili, kde leží česká země, se řadí Eduard Wirth (1870–1935). Povahou dobrodruh, který chce cestovat a dobýt s paletou plnou olejových barev a se štětcem.

Doménou Edwarda Wirtha se stávají hlavně krajiny se snovým nádechem.

Cesta za snem

Narodil se v Chotěboři na Vysočině. Poměry v chudších rodinách ale nevypadají ve 2. polovině 19. století v Rakousku-Uhersku růžově. Uživit spoustu hladových krků není snadné, grunty se s rostoucím počtem dědiců dělí na stále menší díly.

Slib snazšího života, nebo dokonce kousku půdy, proto zní pro mnohé jako rajská hudba. „Půjdeme za lepším,“ rozhodne rodinná rada a Wirthovi se stěhují do Rumunska. Eduard (později bude používat variantu jména Edward) tam chodí do řeckých škol a brzy se ukáže jeho malířský talent.

„Chci studovat malbu,“ přesvědčuje tvrdohlavý chlapec okolí a svůj sen nehodlá opustit. „Zkusím to na benátské akademii,“ říká a mísí se v něm odvaha s trochou ostychu. Tuší, že prosadit se na slavné škole nebude snadné.

Nakonec se mu to ale podaří. Benátský pobyt převtělí do obrazů, ale zůstat v Itálii se mu nechce. Vydává se do Svaté země. Blízký východ mu učaruje a nakonec zakotví v egyptské Káhiře, kde stráví 21 plodných let svého života.

Jaroslavu Gilbertovi se díky Wirthově úspěchu daří proniknout do Egypta.

Prestiž profesora

Krajinomalbami, laděnými do jemných pastelových barev, se Arabům trefí do vkusu. Malby přírodních motivů si v muslimské zemi cení, protože Korán zakazuje zobrazovat živé tvory. Na přelomu 19. a 20. století navíc v arabském umění doslova převládá hlad po nástěnných olejomalbách a obrázcích vhodných do kaváren a dalších veřejných prostor včetně mešit.

Wirth je mistrně ovládá a díky tomu se dostává i k vládním zakázkám. Zároveň získává prestiž profesora na nově vzniklé místní malířské akademii: „Egyptská škola výtvarných umění (Madrassat al-Funun al-Jamila al-Misriyya) otevřela své dveře 13.

května 1908, toto datum mnozí historici umění uváděli jako výchozí bod pro vznik moderního umění v Egyptě,“ uvádí současná britská výtvarnice Claire Daviesová.

Výjevy a arabského života úspěšně vytváří i Václav Příhoda.

Češi okupují výstavu

Na počátku 20. let 20. století se Wirth rozhodne vrátit do nově zrozené Československé republiky a jako svoje působiště si vybere Brno. V Egyptě ale otevře dveře dalším českým umělcům. Zásluhou skvělé spolupráce s Wirthem ministerstvo kultury nově vytvořeného Egyptského království vyhlašuje v roce 1922 konkurz, ve kterém vyzývá další české umělce, aby přišli pracovat do země na Nilu.

I díky tomu pak výstavu obrazů Salon du Caire (Káhirský salon) v roce 1927 svými malbami doslova okupují Češi. Visí tu například práce Václava Příhody (1888–1941) nebo Jaromíra Hilberta (1897–1995).

Prokop Toman zapomenutého malíře zařadí do své encyklopedie.

Za 3 měsíce 40 obrazů

Wirth nezahálí ani po návratu do vlasti. V roce 1922 se představí milovníkům umění výstavou v Prostějově, dva roky poté i v Praze. Na krajinomalby rozhodně nezanevře, i když egyptské a přímořské motivy teď vymění za domácí scenérie.

„Eduard Wirth roku 1934 pobyl tři měsíce v Tatrách, odtud si přinesl čtyřicet obrazů a studií,“ zdůrazňuje Prokop Toman (1872–1955), autor slovníku výtvarných umělců, jeho tvůrčí zápal i v posledním období života.

Dvě Wirthovy výstavy proběhnou posmrtně, a to roku 1936 v Bratislavě a o čtyři roky později v Brně.

Foto: geni.cz, artnet.de, krajane.net
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Tajemství minulosti
Zobrazit více …