Skip to content

Archiv autora: Helena Stejskalová

Hry na akciovém trhu: Zabil se největší spekulant všech dob kvůli dluhům?

„Pokořím Wall Street. Jednou to dokážu,“ šeptá si roku 1891 čtrnáctiletý americký kluk a zatíná v kapse ruku v pěst. S požehnáním své matky utíká z domova. Nemá nic, jenom pět dolarů v prázdné kapse a svůj velký sen.   Kdyby Jesse Lauriston Livermore (1877–1940) ve svém rodném Shrewsbury v americkém státě Massachusetts někomu řekl o svých tajných představách, každý by se mu vysmál. Mladík ale už nechce do úmoru dřít na poli jako jeho otec. Ví, že svoje přání dokáže uskutečnit. Stačí mu k tomu chytrá hlava […]

Smrt historika Josefa Šusty: Před soudem dal přednost vltavským vodám

„Rakev nesmí být zahalena státní vlajkou,“ zní v roce 1945 příkaz z ministerstva vnitra. Pohřeb historika, kterému Češi vykázali místo na černé listině kolaborantů, proto bude chudý. Odepřou mu i poslední poctu.  Nad historikem Josefem Šustou (1874 – 1945), který vnímal české dějiny v širších souvislostech a odmítal sebestředné hraní si na vlastním písečku, visí na konci 2. světové války obvinění z kolaborace s Němci. V Evropě uznávaný dějepisec, penzionovaný profesor všeobecných dějin na Karlově […]

Okultismus ve službách politiky: Chtěl astrolog Jan Kefer zničit Hitlera pomocí černé magie?

„Děkuji vám, ale raději ne. Mám svůj plán,“ odmítne zdvořile prezident Československé republiky Edvard Beneš nabídku dvou mužů, se kterými právě ukončil asi třicetiminutový rozhovor. Dva okultisté, kteří chtějí magickým útokem vystoupit proti Adolfu Hitlerovi, se tedy rozhodnou jednat na vlastní pěst.  Krátce po schůzce u prvního muže státu se na jaře roku 1938 v brdských lesích koná tajemné setkání, které organizuje stoupenec […]

Dostal papež Julius II. pohlavní nemoc jako trest za nemravný život?

Všichni dobré vědí, že i duchovní jsou lidé z masa a kostí. Proto není divu, že i je potkávají stejná neštěstí jako kohokoliv jiného. Včetně pohlavních chorob…  Ital Guiliano della Rovere (1443 – 1513) si v roce 1503 koupí za stovky tisíc dukátů úřad hlavy katolické církve a stane se tak papežem Juliem II. Rozhodně ho nemůžeme považovat za vzor ctnosti, protože […]

Na popravu lupiče Jana Jiřího Grasela se přišla podívat celá Vídeň

Jan Jiří Grasel se plíží s rasovským pytlem krajinou. Rasové, kteří měli za úkol odklízet všechno pošlé a hnijící, byli odjakživa odstrčení na okraj lidské společnosti, proto si často vypomohli nějakou krádeží.   Pohodní považovaní za spodinu společnosti sice nemohou mít svůj řemeslnický cech, ale zato si společně vytvářejí dokonalý systém hledání objektů k vykrádání, míst pro schovávání kradeného zboží a také ukrývání hledaných lidí. Páchnoucímu muži s podivným pytlem […]

Konec dynastie Arpádovců: Otrávila uherského krále Ondřeje III. vlastní šlechta?

„Král Ondřej zemřel. Někdo mu podal jed,“ šeptají si drbny na uherském dvoře roku 1301. Jak jinak vysvětlit náhlou smrt muže na vrcholu sil? Šlechticů, kteří by se rádi dostali na Ondřejovo místo, se v Uhrách najde víc než dost…  „… země byla na pokraji krachu. Vývoj v následujících desetiletích – budoucnost Uherska – měla rozhodnout bitva mezi jedenácti územními panovníky a jediným jasným dědicem, […]

Změnu městského znaku nařizuje panovnice za trest

Česká královna vdova Barbora Celská zastavuje roku 1444 město Jaroměř Jiřímu z Poděbrad. Měšťany tak chce potrestat za vzpouru a Jiříka žádá, „aby jim pečetí té, kterúž nesú, nésti nedal, leč jinú s proměnú hodnú, jakož by se na zrádce a na nešlechetné lidi slušalo,“ jinými slovy, ať jim přisoudí pečeť zrádců. Nic jiného si za své chování nezaslouží!   Jaroměř: Cejch nevěrníků   Roku 1444 se jaroměřští měšťané bouří proti […]

Erby královských věnných měst: Přivlastnil si Hradec Králové neprávem jméno krále?

Stará místní kronika tvrdí, že velké G ve znaku Hradce Králové značí počáteční písmeno jména Girzik, tedy Jiřík. Město tak zdůrazňuje své spojení s českým králem Jiřím z Poděbrad (1420 – 1471).   „Jenže na některých středověkých pečetích se objevovala různě rozestavěná písmena, z nichž se skládalo jméno města: Gradec. Na jedné staré pečeti pak bylo písmeno G samotné,“ připomíná  heraldik Jiří Louda.  Písmenko, které drží v tlapách český […]

Téměř nesmrtelný panovník: Kolik životů měl ruský car Alexandr II.?

„Ukažte ruku,“ zastaví cikánka roku 1867 urostlého muže v pařížských zahradách Tuilleries. Chytí jeho dlaň a otočí ji k sobě. „Šestkrát bude váš život viset na vlásku. Až po sedmé se přetrhne,“ přejede prstem čáru jeho života a vážně se mu zadívá do očí.   „Je to nesmysl,“ zasměje se ruský car Alexandr II. Nikolajevič (1818 – 1881), vytrhne z jejích dlaní svoji ruku a pokračuje v procházce. Ačkoli ženina  slova nebere vážně, nemůže na ně úplně zapomenout… Podle svědectví současníků prý skutečně cikánka vyvěštila carovi jeho tragický osud. A hrůzná […]

Císaře Claudia před otravou nezachránil ani dvorní ochutnávač

Během 1. století n. l. se to v Římě traviči doslova hemží. Rájem pro jejich rejdy se stává i císařský dvůr. Naobědvat nebo navečeřet se ve vznešené společnosti je o strach.   Římský historik Suetonius (asi 75–130/140 n. l.) píše o císaři Caligulovi (12–41 n. l.), že měl schránku plnou „rozmanitých jedů; když ji dal později Claudius utopit, byla prý jimi otrávena mořská voda tak, že hynuly ryby a […]

Kuriózní povolání ve starém Římě: Vlivní lidé zaměstnávají experta na jména

„Všechno spletete. To si neumíte zapamatovat pár jmen? Děláte mi ostudu,“ peskuje na ulici římský císař Augustus (63 př. n. l. – 14 n. l.) svého otroka nomenklátora.   Před chvílí při procházce potkali senátora Publia Licinia. Otrok nezapomněl na své pracovní povinnosti, přitočil se k císaři a chvilku před tím než se muži setkali, mu pošeptal do ucha: „Lucius Cornelius“. Augustus příchozího vzápětí vlídně oslovil „Quo vadis Lucie? (Kam kráčíte, Lucie?)“ Odpovědí mu byl ale jenom nechápavý pohled. Teprve pak se dozvěděl jeho správné jméno: Publius Licinius. Oba muži, Lucius Cornelius i Publius Licinius, si jsou sice trochu podobní, ale to otroka rozhodně neomlouvá! Navíc […]

Strážkyni ohně čeká za porušení pracovních povinností smrt

Mladá žena Clodia Laeta se choulí zimou zazděná v podzemní kobce. Nezbývá jí, než čekat až ji vysvobodí milosrdná smrt. Proč dostala tak krutý trest? Pracovní povinnosti vestálky přece nijak neporušila…   „Antonius ví, že jsem nevinná,“ volá zoufale mladá žena jménem Clodia Laeta, když ji vláčejí městem. Většina kolemjdoucích věří, že Clodia mluví pravdu, a naopak císař Marcus Antonius Caracalla (188–217) lže, když ji veřejně obviní z obscénnosti. Přesto se raději dívají jinam. „Ještě živi jsou neseni na márách v pohřebním průvodu, v němž jdou jejich přátelé a příbuzní, kteří […]

Skandál renesanční Florencie: Mnich svedl jeptišku

Mnich Filippo Lippi se roku 1456 prochází chodbou italského kláštera Santa Margherita. Náhle ho ve skupině přicházejících jeptišek upoutá jedna tvář. „To je ona. To bude moje Panna Maria!“ sleduje ženu žádostivým pohledem, dokud mu nezmizí z očí.  Italský malíř Filippo Lippi (asi 1406–1469) se vydává do Prata, kde má příbuzné a maluje po celém kraji. Osloví ho i jeptišky ze zdejšího kláštera Santa Margherita. „Rádi bychom, abyste pro nás vytvořil oltářní obraz Panny Marie,“ nabídne mu abatyše. Při svém pobytu v klášteře zahlédne i dívku, která […]

Odchod z vlasti v 19. století: Nespokojené Čechy vábily daňové úlevy a laciná půda

Hospodář František sáhne do almary. Ze zabaleného šátku vytáhne ušetřených deset zlatých. Prohlíží si je ve svitu svíčky. „To je strašně málo,“ mumlá si. „Ale když prodáme dům i pole, budeme mít peníze na cestu.“ Chlapi v hospodě u piva znovu probírali Martina Svobodu, který předloni sebral ženu a čtyři děti a odjel hledat štěstí do Ameriky. Teď do rodné vesnice posílá nadšené dopisy.   „Máňo,“ zavolá tiše na svoji ženu […]