Už řecký lékař Claudius Galén vyvrátil jeden mýtus. Zjistil, že žíly rozvádějí v lidském těle krev a ne vzduch, jak si tehdy mnoho lidí myslelo. Přesto zůstal Claudius Galén (129–200/216) v zajetí bludu, když se domníval, že život člověka závisí na koloběhu čtyř tekutin: krvi, hlenu, žluté a černé žluči. Jeho učení přejali další lékaři. Kacíř končí na hranici […]
Byzantský mnich a zeměpisec Kosmas Indikopleustés, který žil v 6. století n. l. v Alexandrii, tvrdil, že Země je placatá deska. Kosmas Indikopleustés (Plavec po Indických mořích) si dokonce myslel, že naše planeta je čtverhranná a na severu ohraničená vysokou horou, kolem které se otáčí Měsíc a Slunce. Když zmizí Slunce za horu, nastane podle něj noc. Se svými názory nepochodil Pravda […]
Veškerý život na Zemi stvořil Bůh, tvrdila odpradávna Bible. Jakákoli pochybnost o této pravdě zaváněla kacířstvím. V 18. století ale lidé začínají přemýšlet o tom, že všechno je možná trochu jinak. Švédský přírodovědec Carl Linné (1707 – 1778) ve svých knihách popisuje jednotlivé druhy rostlin a živočichů a všímá si toho, že mezi nimi existuje podobnost. Teorie samovolného tvoření Nejsou tedy některé rostliny […]
Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 museli kvůli své protestantské víře uprchnout z Čech. „V naší vlasti budete přijati jako osvoboditelé,“ ujišťují teď švédské vojáky čeští emigranti. Myslí si to i Jan Amos Komenský. Jenže elita, která kdysi zmizela před tvrdou rekatolizací, se mýlí… Švédové 25. června 1648 zaútočí na Prahu. Filozof Jan […]
Anglický kameník si zaujatě prohlíží muže, který o sobě tvrdí, že je v řemesle jeho kolega. Než mu uvěří, že říká pravdu, položí mu několik otázek. Když bude spokojen s jeho odpověďmi, pojme k němu důvěru a bude ho považovat za sobě rovného. „Znáte jméno prvního stavitele?“ vypálí na něj nečekaně. „Je to apoštol Jan,“ vyhrkne mladík bez […]
„Dnes byl tedy přiveden k hranici, či lépe řečeno ke kůlu. Když mu byl, už umírajícímu, ukázán krucifix, odvrátil tvář s opovržlivým výrazem,“ líčí německý učenec Caspar Schoppe 17. února 1600 upálení Giordana Bruna. Ani v poslední chvíli kacíř Bruno neodvolá svá církev pohoršující tvrzení. Sedmnáctiletý chlapec Filippo Bruno (1548–1600), rodák z vesnice Nola u Neapole, […]
Novoměstský radní Jan Humpolec letí 30. července 1419 oknem ven na ulici. Svůj poslední pohled v životě vrhne na radniční budovu. Její nákladná rekonstrukce je i jeho dílem. Než si to ale stačí uvědomit, vrhne se na něj rozzuřený dav a ubije ho. K pražské Novoměstské radnici se 30. července 1419 přiženou příznivci svatého přijímání pod obojí. […]
Kališníci se bojí, že ztratí vliv na pražských radnicích, a proto 24. září 1483 provedou převrat na Starém a Novém městě a Malé Straně. Krvavým masakrem a vyhozením purkmistra a pěti konšelů z oken radničních budov chtějí zabránit tomu, aby se na radnice vrátily poměry z předhusitských dob. Král Vladislav Jagellonský (1456–1516) chce od počátku své vlády […]
Čtyři muži ozbrojení meči vtrhnou do kadetrály v anglickém Canterbury a vrhnou se na svoji oběť. Duchovní nemá šanci přežít. Vzduchem zasviští meč a oltář se zbarví krví. Šlechtici krutě potrestali rebelského arcibiskupa. V roce 1154 usedá na anglický trůn Jindřich II. Plantagenet (1133–1189). Když se ujímá vlády, Theobald (1090–1161), arcibiskup z Canterbury, mu s ohledem na jeho částečně francouzský původ a požitkářskou povahu doporučí jako […]
Rodina a přátelé se v listopadu roku 1893 loučí se zemřelým ruským hudebním skladatelem Čajkovským. Leží v otevřené rakvi a všichni mu mohou dát poslední sbohem. Jenže jak je možné, že jim bylo vůbec povoleno poslední rozloučení, když údajně zemřel na infekční choleru? Skladatel Petr Iljič Čajkovský (1840–1893) si uvědomuje, že jeho sexuální orientace je odlišná a […]
„Odborný kuchařský kalendář na rok 1944 nastupuje svou cestu do českých domácností již po třiatřicáté,“ píše Kamila Hejdová v úvodu receptáře, který je „upravený každým rokem dle poměrů doby a úspor, které nám zvláště letos válka ukládá.“ Obsahuje jídla, která hospodyňka dokáže připravit z válečných přídělů. Využívá hlavně ječnou mouku, brambory, jáhly a ovesné vločky. […]
Úrodnější léta se střídají s méně úrodnými. „Roku 1817, před sto lety, po neúrodě let tehdejších v celé střední Evropě, překvapil všechny vrstvy obyvatelstva hrozivý nedostatek obilí se svými průvodci, nedostatkem mouky a chleba, hladem,“ líčí historik Čeněk Zíbrt období po Napoleonských válkách. Čeněk Zíbrt (1864–1932) sesbírá z naší i cizí literatury recepty dokazující, že […]
Kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové vydaná roku 1826 v Hradci Králové se rychle stane bestsellerem. Tiskne se stále znovu. „Svoji knihu určila především pro měšťanské dcerky a paní, které nebývaly vždycky bohaté a často si mohly dopřát jen jednu mladou a lacinou služku,“ píše současná historička Magdalena Beranová. Většinu ze 1150 receptů v knize prý Rettigová […]
„Kterak to, že po všech porážkách se Francie vždy zase vzchopila?… Francouzská kuchyně je dobrá,“ vychvaluje historik Zikmund Winter (1846–1912) v úvodu své kuchařky Kuchyně a stůl našich předků, vydané roku 1892, Francouze. „Takové myšlenky poskakovaly mně v mysli, když jsem se odhodlal psáti o staročeské kuchyni,“ dodává. Přemýšlí, zda české kuchařské umění obstojí třeba […]
