Vrcholem politiky Mahátmy Gándhího se v roce 1930 stává tzv. solný pochod. Tisíce Indů šlapou 320 kilometrů pěšky pro mořskou sůl a daří se jim splnit cíl akce – prolomit britský monopol a zrušit spornou daň ze soli.

Veřejné působení Móhandás Karamčand Gándhí (1869–1948) je spjato s duchovnem. Právě proto dostává přezdívku „Mahátmá“ čili „Velký duch“. 15. srpna 1947 konečně dosáhne svého cíle. Londýnská vláda se vzdává své kolonie Britská Indie.

„Jde o nejšlechetnější skutek britského národa,“ prohlašuje Gándhí. Samotným osvobozením od Britů se ale problémy Indie nevyřeší. Na povrch vyplavou nové potíže.

V Indii žije početná menšina muslimů, a i když Gándhí hlásá náboženskou toleranci, všichni nejsou stejného názoru. Dochází k dělení země na muslimský Pákistán a hinduistickou Indii.

„Během exodu po rozdělení ve směru Indie – Pákistán i Pákistán – Indie, vedro, hmyz, panika, hlad i hněv vyvolávaly nejdřív drobné incidenty a později masakry,“ píše současná francouzská autorka Catherine Clémentová.

Únosy na denním pořádku

Ohromná uprchlická vlna dává do pohybu 10–14 milionů lidí. Muslimové míří z Indie do Pákistánu, hinduisté opouštějí území nově založeného muslimského státu a vracejí se do Indie.

V Paňdžábu, který nová hranice dvou států rozdělila na polovinu, dochází ke krveprolití. Láhaur zahrnutý do nového pákistánského území hoří.

K nelidskému utrpení dochází opět v Amritsaru, kde muslimové kráčejí poklidně ulicí, když vtom k nim přistoupí hinduista, převlečený za jejich souvěrce, a vůdci davu chrstne do očí kyselinu dusičnou. Masakry nemají konce.

Počet mrtvých se vyšplhá na 1 000 000. Na denním pořádku jsou také únosy žen. Prakticky se stávají běžnou součástí života, na ulicích se jich odehrají desetitisíce.

První výstraha

„Velký duch“ Gándhí odmítá nečinně přihlížet vraždění mezi muslimy a hinduisty. „Oko za oko a svět bude slepý,“ prohlašuje.

První indický premiér Džaváharlál Néhrú (1889–1964) proto žádá Louise Mountbattena (1900–1979), posledního místokrále Britské Indie, aby ještě zůstal v zemi. Věří, že jeho přítomnost pomůže ke zklidnění situace.

Jenže masakry pokračují, a proto Gándhí 13. ledna 1948 začíná držet protestní hladovku za skončení vlny násilí. Vyzývá hinduisty, aby chránili životy, majetek i náboženství muslimů. Od radikálních hinduistů za to schytá vlnu kritiky.

Vadí jim jeho ústupky vůči Pákistánu, tou poslední kapkou je snaha zaplatit nově zrozenému státu dluh 550 milionů rupií. Po schůzce s pákistánským velvyslancem Gándhí hladovku přeruší. „Krveprolití bude zastaveno,“ slibují si obě znepřátelené skupiny.

Bohužel, nepokoje pokračují. Během veřejné modlitby 20. ledna 1948 dojde přímo v Birlově vile, kde v Novém Dillí Mahátmá bydlí, k útoku. Vybuchne tu granát vržený hinduistickým radikálem, který si přeje Gándhího smrt.

Exploze vyvolá mezi shromážděným davem zmatek, ale politikovi se nic nestane. Útok ho neodradí od toho, aby se i nadále ukazoval na veřejnosti…