Dominantu Prahy, katedrálu svatého Víta, znají všichni velmi dobře. Máte ale tušení, co na jejím místě stálo před tím? Že ne? Tak se na to zkusme podívat trochu podrobněji.

Už kolem roku 925 zahajuje český kníže Václav (907–935) stavbu rotundy v místech dnešní katedrály sv. Víta.

Svatostánek má sloužit jako schránka pro uložení ostatku v podobě části paže svatého Víta, kterou Václav získal jako dar od východofranského krále Jindřicha I. Ptáčníka (876-936).

Když kapacita kostela už nestačí

Stavbu, při které kníže měl údajně pomáhat vlastníma rukama, dokončili v roce 935. Skutečně zde byly uloženy zmiňované ostatky svatého Víta.

Václavovi následovníci sem přemístili i ostatky zavražděného panovníka a později přibyly i kosterní pozůstatky svatého Vojtěcha (kolem 957–997).

Přemyslovec Spytihněv II. (1031-1061) se rozhodne na místě rotundy vybudovat mnohem větší kostel, tedy trojlodní baziliku. Děje se tak zhruba kolem roku 1060, tedy nedlouho před panovníkovou smrtí.

Důvodem je především skutečnost, že počet věřících narůstá a stávající kostel už nemá dostatečnou kapacitu.

Zvonice se zřítí

V díle, které započal, pokračuje první korunovaný český král Vratislav II. (kolem 1033–1092) a dokončí ho kníže Břetislav II. (†1100) v roce 1096. Jenže nároky stále rostou a žádán je opravdu reprezentativní svatostánek.

 V roce 1344 padne rozhodnutí tehdy ještě kralevice Karla IV. nahradit baziliku katedrálou.

Jisté je, že pozve z Francie mistra stavitelského řemesla Matyáš z Arrasu (asi 1290–1352), který zde začíná budovat monstrózní katedrálu po francouzském vzoru. Má být zároveň místem posledního odpočinku českých panovníků.

Ovšem k úplnému zboření původní baziliky dojde zřejmě až roku 1541, kdy se zřítí její severní zvonice.