Poušť si většina lidí představí jako nekonečné moře písku, rozpálené duny a vzduch, který se tetelí horkem. Antarktida tento obrázek převrací vzhůru nohama.

Je nejchladnějším kontinentem planety, většinu jejího povrchu pokrývá obrovská vrstva ledu, a přesto je z velké části pouští. Tajemství spočívá v tom, že poušť neurčuje teplota. Rozhodující je voda, respektive její nedostatek.

Když meteorologové a klimatologové mluví o poušti, nezajímá je jenom teplota, ale množství srážek. Typické pouštní oblasti dostávají během roku velmi málo vody a Antarktida toto kritérium splňuje dokonale.

Podle serveru British Antarctic Survey průměrné množství srážek na kontinentu odpovídá přibližně 150 milimetrům deště ročně. Jenže jde o průměr na obrovskou plochu:

u pobřeží může za rok napadat několik metrů sněhu, zatímco hluboko ve vnitrozemí přibývají jen centimetry.

Tady vzniká zdánlivý paradox. Jak může být něco pouští, když je to pokryté ledem? Led, který dnes vidíme, totiž není důkazem současných vydatných srážek. Je to obrovský archiv dávného sněžení.

Každá nová vrstva sněhu zatíží tu předchozí, sníh se postupně stlačuje, přeměňuje na firn a nakonec na led. Tento proces pokračuje po tisíce let.

NASA proto upozorňuje, že malé množství sněhu, které na Antarktidě skutečně spadne, většinou neroztaje, ale postupně se hromadí.

Proč tam tedy skoro nesněží?

Důvod je překvapivě jednoduchý: extrémně studený vzduch obsahuje jen málo vodní páry. Bez vodní páry není z čeho vyrábět pořádnou sněhovou nadílku.

Navíc je centrální Antarktida vysoko nad mořem a okolní atmosférické proudění brání mnoha bouřkovým systémům pronikat hluboko do kontinentu. NASA uvádí, že zatímco kolem pobřeží řádí bouře, centrální část ledového příkrovu zůstává velmi suchou polární pouští.

Nejextrémnější příklad představuje suché údolí McMurdo. Některá údolí jsou téměř bez sněhu a ledu, protože je neustále „uklízejí“ silné větry. Studený a velmi suchý vzduch proudí z vysoké ledové plošiny směrem k pobřeží a dokáže sníh odfoukávat.

NASA tuto krajinu označuje za jedno z nejsušších a zároveň nejvíce „marťanských“ prostředí na Zemi.

Ledová poušť, která uchovává minulost

Antarktida tak nabízí fascinující paradox: je vyprahlá jako Sahara, ale její „písek“ tvoří led. Zatímco na klasické poušti voda rychle mizí odpařováním, zde je její obrovské množství zamčené v pevném skupenství.

Antarktický ledovcový štít je přitom největší souvislou masou ledu na Zemi a obsahuje zhruba 60 procent světové sladké vody. Odborníci proto upozorňují, že „poušť“ neznamená automaticky mrtvou krajinu. Znamená především suché prostředí s minimem srážek.

A Antarktida je v tomto směru skutečným rekordmanem. Je to místo, kde může člověk stát uprostřed miliard tun vody, a přitom hledat jedinou pořádnou sněhovou vločku. Právě tenhle rozpor dělá z Antarktidy jednu z nejpodivuhodnějších pouští planety.