Americký odborový svaz FOTLU (Federation of Organized Trades and Labor Unions) přijímá v říjnu 1884 dohodu, podle které se má do 1. května 1886 stát standardem osmihodinová pracovní doba.
Na její podporu plánují odbory stávku, která nakonec 1. května 1886 opravdu vypukne. Centrem se stává Chicago, kde vyráží do ulic 80 000 lidí.
Demonstruje se však i v New Yorku, Detroitu nebo Milwaukee. Odhady říkají, že protestujících je dohromady asi 300 000. Dělníci míří do ulic i v dalších dnech.
Zatím se ale všechno obejde bez násilí. „Držte se pospolu, držte se svých odborů, nebo neuspějete,“ radí jeden z vůdců stávky, anarchista August Spies (1855–1887).
Stávkokaze nestrpí
Do jedné továrny v Chicagu, obležené demonstranty, zamíří pod ochranou policie několik set stávkokazů. Část z nich si však nakonec vše rozmyslí a přidá se ke stávkujícím. S těmi zbylými si to dělníci chtějí vyřídit ručně. Policie proto začíná pálit do davu.
Umírají dva dělníci.
Krátce poté už tiskařské stroje chrlí letáky v angličtině a němčině se slovy: „Dělníci, ozbrojte se a objevte se v plné síle.“ Vyzývají k zítřejší demonstraci na Haymarketském náměstí. „Okamžitě ta slova odstraňte,“ vyděsí se ale Spies, když si text letáků přečte.
Má strach – tohle je přece jasná výzva k rozpoutání pouliční války! „Pokud tam ta věta bude, na demonstraci nepromluvím,“ klade si podmínku. Text z letáků opravdu zmizí.
Bomba všechno pokazí
Náměstí Haymarket v Chicagu skrápí v podvečer 4. května 1886 déšť. Před demonstrujícími už se vystřídalo několik řečníků. Teď mluví poslední z nich, Samuel Fielden (1847–1922). Vypadá to, že všechno proběhne v klidu.
Jenže v tom vybuchne mezi hlídkujícími policisty bomba. Jeden policista umírá hned, dalších osm později. Raněných jsou desítky.
Muži zákona odpoví palbou do davu. Probíhá rozsáhlé zatýkání, stovky lidí putují za mříže. Ze smrti policistů je obviněno pět anarchistů:
August Spiesz, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg.
Čtyři z nich jsou popraveni 11. listopadu 1887 oběšením v Cook County, Lingg spáchá den před popravou sebevraždu. Kdo ale bombu hodil mezi policisty, to se nepodaří nikdy zjistit.
Běžné je pracovat 13 hodin
Na památku mrtvých v Chicagu se o dva roky později, 1. května 1888, slaví v USA poprvé Svátek práce. Ovšem navzdoru tomu v Americe boj za kratší pracovní dobu zdaleka nekončí. Probíhá postupně.
V některých průmyslových odvětvích se daří, například ještě v letech 1915-192é je v textilkách na jihu USA běžná 10-13 hodinová pracovní doba.
Francouzští socialisté na své II. internacionále (mezinárodní organizace socialistů) v roce 1889 navrhují, aby se 1. květen stal oficiálním svátkem v zemích, v nichž měla tato organizace vliv.
Slaví i katolická církev
K oslavám se postupně přidávají i další politické i jiné skupiny, včetně nacistů. A to navzdory tomu, že Adolf Hitler (1889-1945), v roce 1922 již vůdce NSDAP, trvá na jeho zákazu.
Podle něj jde o „marxisticko-anarchistický výmysl“. Svátek později uznává i katolická církev, která ho roku 1955 věnuje oslavám svatého Josefa dělníka.
