Na konci první anglo-afghánské války (1839 – 1842) mezi Brity a Rusy o politický vliv na afghánské území nařizuje v roce 1842 vrchní velitel britské armády William George Keith Elphinstone (1782 – 1842) ústup.
Jeho neuvážené rozhodnutí stojí život mnoho lidí. V lednu 1842 všichni vyrážejí z Kábulu na nejbližší britskou základnu v Džalálábádu vzdáleném asi 140 kilometrů.
Překračují hory
4500 vojáků a dalších 12000 civilistů včetně žen a dětí musí překročit zasněžené hory. V tuhé zimě a s malými zásobami se stanou ideálním terčem Afghánců. Do bitvy u Gandmaku 13. ledna 1842 už nastoupí posledních 65 Britů.
Smrt z rukou nepřítele
Šest jich uteče, ale pět z uprchlíků stejně dostihne smrt z rukou nepřítele. Do Džalálábádu nakonec dojde jenom zraněný chirurg William Brydon (1811 – 1873).