Velká kukadla, načechraný kožich, pestré barvy. To jsou lákadla, kterým neodolá žádný milovník zvířat. Má to ale jeden háček – někteří tvorečkové své jedinečné přednosti dokáží proměnit v tajné zbraně, pomocí kterých svou kořist odzbrojí a nemilosrdně usmrtí.
Otevřete společně s EPOCHOU PLUS dveře do zvířecí říše a okuste kouzlo tří roztomilých živočichů, se kterými by setkání ve volné přírodě nemuselo dopadnout dobře.
1. Nesmrtelný bojovník
Kdo: Medojed kapský
Podle jména by se mohlo zdát, že jde o přítulné zvířátko, které si pochutnává výhradně na sladkém medu.
Jenže pravda je někde úplně jinde – med a larvy včel jsou sice oblíbenou pochoutkou tohohle robustního všežravce, kromě toho ale loví ptáky, plazy a savce a nepohrdne ani mršinami.
Jeho silné zuby si poradí s želvím krunýřem a díky své extrémní odolnosti vůči jedům si troufne lovit i prudce jedovaté hady, jako jsou zmije a kobry!
A přestože jeho váha většinou nepřekračuje 15 kilogramů, když je v plné síle, dokáže dokonce zabít i domácí zvíře o velikosti kozy.
Parťák k pohledání
Příroda to medojedu kapskému totiž dobře zařídila – pokud se cítí ohrožen, vylučuje ze žláz páchnoucí sekret podobný sekretu skunka, čímž odvrátí nepřítelův útok. Díky své hrubé srsti, rychlosti a obratnosti se dokáže ubránit i kočkovitým šelmám.
To se mu skvěle hodí na savanách, v lesích i skalnatých oblastech Afriky a Asie, kde je doma. Má tu však i své přátele – jedním z nich je jestřáb kukačkovitý, který je skvělým parťákem na lov.
Když medojed šmejdí za kořistí, opeřenec posedává v jeho blízkosti a čeká, zda na něj pár soust zbude. Pokud ano, odvděčí se mu tím, že ho svým vzletem upozorní na blížící se nebezpečí.
2. Zakletý princ to není
Kdo: Pralesnička strašná
Drobný obojživelník s příznačným jménem pralesnička strašná je největší z druhů šípových žab, v dospělosti se může chlubit velikostí až 55 milimetrů.
Její tělo hraje pestrými barvami, které ovšem nejsou pozvánkou k bližšímu setkání, ale naopak jasnou výstrahou před smrtelným nebezpečím.
V kožních žlázách totiž uchovává silný alkaloidní jed, který zabraňuje nervům v přenášení impulsů a zanechává svaly ve stavu smrštění, což může vést k selhání srdce či fibrilaci.
Průměrně má k dispozici přibližně jeden miligram toxické látky – tedy dost na to, aby usmrtila 15 lidí či 2 samce slona afrického!
Kam na jed chodí?
V přirozeném prostředí má pouze dva nepřátele – hada Erythrolamprus epinephelus z čeledi užovkovitých, který je vůči jejímu jedu rezistentní, a domorodce z kmene Chocó, kteří jed používají k otrávení šipek do foukaček.
Získávají ho tak, že pralesničky napíchnou na špičatý klacek a zahřívají je nad ohněm, čímž smrtící kapky uvolní. Samy o sobě však tyhle žabky jedovaté nejsou, svou smrtící látku si musejí shánět.
Dosud ale není zcela jasné, ze kterých druhů hmyzu, kterým se živí, vysoce účinný jed získávají.
3. Královna barev a moří
Kdo: Chobotnice kroužkovaná
Mělkými vodami severního pobřeží Austrálie a západním Tichomořím ladně plují drobní hlavonožci, kteří nejraději splývají s mořským dnem nebo se schovávají ve skalních škvírách. Jsou známí svou klidnou povahou – tedy pouze do okamžiku, než se cítí ohroženi.
Jakmile 12 až 20 centimetrů velká chobotnice kroužkovaná vycítí nebezpečí, její barvy se zvýrazní a většina tělíčka následkem reakcí chromatoforů (buněk, které obsahují barevné pigmenty a odrážejí světlo) zazáří až 60 jasně žlutými a modrými kroužky, zvýrazňovanými pohyby svalů.
Kam se hrabe kyanid
Tahle kráska moc dobře ví, proč blížícího se útočníka varuje – chlubí se totiž titulem jednoho z nejjedovatějších podmořských živočichů!
Bakterie žijící v horní části jejího trávícího traktu produkují tetrodotoxin, jeden z nejagresivnějších biologických jedů na Zemi.
Samotné kousnutí je sice bezbolestné, ovšem i pro člověka znamená pozvánku na jistou smrt – jed je přibližně 1000krát silnější než kyanid draselný! Během několika minut způsobí ochrnutí, které vede k zástavě dechu a srdeční fibrilaci.