Císař Claudius II. Gothicus se řadí k energickým vládcům. Velkou část svého života tráví ve vojenských táborech. Udržet velkou říši pohromadě se mu daří. Záhy ale přijde protivník, se kterým svůj boj prohrává – záhadná nemoc.
Už mnoho dní Claudia II. Gothika (213/214–270) sužují vysoké horečky. Ani tvrdost vojáka mu je nepomůže zkrotit. V roce 270 vydechne naposledy. Není jediný.
Před 19 lety potkal stejný osud jeho předchůdce Hostiliana (asi230–251). Od roku 251 Římskou říši zachvátila podivná choroba, před kterou si není nikdo jistý. Někteří před ní v panice prchají z měst a doufají, že uniknou nákaze. Další myslí jenom na svoji vlastní kapsu a drancují v opuštěných domech.
Pohřbívají i v noci
Neznámá choroba si bere další a další oběti. Jenom v samotném Římě jich je denně asi 5000 a situace není lepší ani jinde. Hrobník v Harwově pohřebním komplexu v Thébách už je zoufalý.
Den, co den zasypává hromady mrtvol v jámách hašeným vápnem, aby se infekce nešířila. „Jestli to takhle půjde dál, nezbude tu nikdo,“ prohodí ke svému kolegovi. Ten jenom rezignovaně pokrčí rameny. K dispozici mají tři velké pece, které denně chrlí další vápno.
Přesto nestíhají a část ostatků končí na ohništi opodál. Plameny živí dřevo ze starých rakví. Sotva na padne soumrak, rozsvítí olejové lampy a pracují dál do noci. Smrt noční přestávky neuznává…
Šlo o krvácivou horečku?
„Střeva lidem ochabla a síla jim unikala z těla. Oheň jim pronikal z morku kostí až do úst. Útrobami jim zmítalo neustálé zvracení. Oči se zalévaly krví.
V některých případech lidem odpadla chodidla či jiné části končetin v důsledku těžkého zhnisání,“ líčí ve svém spise De Mortalitate průběh epidemie kartaginský biskup Cyprianus (asi 200‒258).
Jeho slova analyzuje Aleš Chalupa z Ústavy religionistiky při Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity:
„Protože zmiňuje krvácení z očí a dalších sliznic, epidemiologové se domnívají, že by mohlo jít o některou formu hemoragické (čili krvácivé) horečky, kam patří i Ebola. O Ebolu se ale samozřejmě nejspíš nejednalo, jelikož má až 90% smrtnost.
Některé slabší hemoragické horečky nicméně mají smrtnost od nuly až do nějakých 20 %, což by Cypriánovu moru odpovídalo spíš.“
Analýzu nejde udělat
Co stojí za masivním šířením choroby, která nejvyšší intenzitu vykazovala v letech 251‒266? „Epidemie se rozšířila zejména v důsledku velké obchodní a vojenské aktivity Římanů,“ míní současný americký historik Jo N. Hays.
Dobývání dalších území a intenzivní obchodování se Římanům zkrátka nevyplatilo. O skutečné hrůze epidemie se ale vědci přesvědčí až po více než 1700 letech.
Harwovo pohřebiště zkoumá v letech 1997‒2012 tým vedený italským archeologem Franceskem Tiradrittim, který říká, že „Cypriánův mor velmi oslabil Římské impérium a celkově urychlil jeho pád.“ Podle něj tehdy byla situace skutečně kritická.
„Mrtvol se museli zbavit co nejrychleji,“ vysvětluje, proč nenašli žádné známky pohřebních rituálů. Dodnes je otázkou, o jakou chorobu šlo.
Hovoří se o neštovicích, ale definitivní odpověď poskytne jenom genetická analýza virů a bakterií z ostatků, kterou ale nelze provést. „V klimatu, které panuje v Egyptě, je dědičná informace úplně rozložená,“ vysvětluje Tiradritti.