Prosperitu vystřídají zmatky, slavné impérium už má nejlepší léta za sebou. V takové chvíli přichází na trůn Bahádúr Šáh II., aby uzavřel jednu dlouhou kapitolu indických dějin. Nic nezmůže s tím, že říše spěje ke svému konci.
„Úpadek mughalské říše nebyl možná jen důsledkem vnitřní politiky jeho posledních panovníků – Auranzébových křečovitých válečných tažení a nemilosrdného daňového útisku stejně jako chaotických poměrů a nedostatku strategického rozhledu jeho nástupců,“ objasňuje indolog Miroslav Krása (1920–2004), že příčiny krachu jsou hlubší.
Posledním panovníkem se stává Bahádúr Šáh II., (1775‒1862), který ale nedokáže změnit vývoj.
Průnik Angličanů
Už za vlády císaře Ďžahángíra do Indie začínají pronikat Angličané, roku 1611 získává sir William Hawkins od císaře koncesi na Východoindickou společnost.
Špatná hospodářská situace přinutí obyvatele země obchodovat s Angličany za velmi nevýhodných podmínek. Ekonomická plíživě přechází do jejich rukou.
První vzpoury
Když v roce 1838 usedne Bahádúr Šáh II. na trůn, fakticky už ovládá jenom velmi malé území kolem Dillí. Nespokojenost místních s nadvládou Britů roste. Na počátku roku 1857 už Indie připomíná sud prachu před výbuchem.
Vypukají první vzpoury, 10. května 1857 se staví na odpor proti Britům indická posádka v Mérathu a rozpoutá tím řetězovou reakci, která se rozšíří až do Dillí.
Císař se přidává
Přibývají další posádky a města ve středu a na severu země. „Přidejte se k nám,“ vyzvou vojáci svého císaře. Dvaaosmdesátiletý monarcha chvíli váhá, ale nakonec souhlasí. Povstání tím získává punc legální války.
Poslednímu mughalskému císaři se jeho odvaha ale nevyplatí. 20. září 1858 Britové vtrhnou do jeho paláce.
Smrt ve vyhnanství
Britský důstojník W.S.R. Hodson zastřelí jeho dva syny a vnuka, 21 princů z císařské rodiny skončí oběšením. Definitivní tečkou za existencí Mughalské říše se stává 1. listopad 1858, kdy se Indie stává součástí Britské koruny.
Bahádúr Šáh II. je souzen a umírá o čtyři roky později ve vyhnanství v barmském Rangúnu.
