Americké Air Force nezahálí a pouští se do pomalé revoluce v létání. Do kokpitu zcela obyčejného letadélka „posadila“ svého ROBOpilota a rázem z něj stvořila moderní dronový letoun.
Roboti ale pronikají mnohem dál a nestojí jen za pilotováním letadel, nýbrž i za jejich konstrukcí.
Člověkem nekontrolovaný let. Přesně za tím stojí výše zmíněné Air Force. Počinem s ROBOpilotem se tak společnost pustila do řešení jedné z dvou hlavních výzev současného oboru letectví a letecké dopravy.
Tou první je vývoj a výroba energeticky nenáročných letadel, poháněných „na baterky“ a elektrickou energií, tou druhou je, jak jinak, automatizace.
Dvouhodinový let bez lidí
Na projektu ROBOpilota se podílí kromě Air Force Research Laboratory také společnost DZYNE Technologies, která novinku otestovala loni v létě v americkém Utahu.
Testovacím letounem byl stroj Cessna 206, zcela běžné civilní letadélko, vyráběné od roku 1968 s kokpitem pro jednoho pilota a prostorem pro dalších pět pasažérů.
„Konstruktéři prostě jen odstranili sedadlo pro pilota a nainstalovali na jeho místo konstrukci, která obsahovala všechno nezbytné vybavení, jež kontrolovalo regulátor, elektroniku, kamery, pohony a samozřejmě robotickou paži,“ vysvětlují pracovníci Air Force.
První let Cessny s robotem proběhl 9. srpna 2019. Letadlo bez problémů vzlétlo, celé dvě hodiny kroužilo nad vojenskou základnou v utažském Dugway a hladce přistálo – vše bez jakékoli osoby na palubě.
Z technického pohledu bylo nainstalování ROBOpilota do stroje neinvazivním zásahem, to znamená, že se Cessna 206 po testovacím letu mohla za pár hodin opět proměnit zpátky na prosté, člověkem pilotované letadlo.
Roboti stavějí letouny
Ačkoli byl test nadmíru úspěšný, odborníci ještě ladí otázku celkové bezpečnosti. Hlavní výzvou ve vývoji je teď zajištění bezpečnosti celého systému a „vychytání posledních much“, aby roboti skutečně mohli začít přepravovat i několikačlenné lidské posádky.
Dá se říct, že letecký průmysl pomalu, ale jistě následuje ten automobilový. A to se netýká jen robořidičů a robopilotů, ale samotného procesu výroby. To už se však přesouváme od malých výletních letadel k těm obrovským, létajícím na dlouhé vzdálenosti.
Své by o inovacích a zařazení té nejmodernější technologie do výroby mohl říct například gigant Airbus.
Při sestavování mohutného letounu A 380 totiž hraje klíčovou roli výkonná mobilní těžkotonážní platforma společnosti KUKA. Zařízení KUKA omniMove je díky kolům Mecanum schopno v hamburské výrobní hale přepravit díly letadla o hmotnosti 90 tun i v úzkých prostorách s milimetrovou přesností!
Platforma se dokáže sama vytočit z místa i v případě, že je zatížena 90 tunami.
„Hledáme i v jiných odvětvích vhodná řešení, zvláště v automobilovém sektoru,“ dodává Kai Brüggemann, vedoucí hamburského podniku Airbus s tím, že právě v Hamburku se nachází moderní proudová linka, která je v leteckém průmyslu jedinečná.
Automatizace normou
Společnost Airbus je jedním z tahounů technologického pokroku v oblasti výroby letadel. Například u Airbusu A 320 se již nějakou dobu lepí s pomocí robotů plastické čepy, které slouží k zafixování tepelné izolace na vnitřní stěně trupu letadla.
Další součástky trupu montují inteligentní roboti s paralelní kinematikou typu hexapod s vakuovými chapadly. Každé rameno takového robota je možné ovládat individuálně.
Pozadu nejsou ani němečtí vývojáři z IFPT, spolupracující se společností Lufthansa, kteří sestrojili mobilního robota s vakuovými chapadly, starajícího se o plášť trupu letadla.
Své ví o robotizaci také česká pobočka francouzské společnosti Latecoere, která se zaměřuje na výrobu dveří a dalších dílů do letadel.
V závodech se zavádějí metody rozšířené reality při montáži a kontrole nebo také plně automatizované výroby dílů, kdy jsou komponenty vyráběny z hutního materiálu na robotické lince, jež se postará i o automatizovanou kontrolu.
