Ruská carevna Kateřina II. Veliká schvaluje 27. května 1795 návrh na stavbu veřejné knihovny. Chce, aby její národ byl vzdělaný. Považuje za důležité, aby měl k dispozici knihy. Pro většinu z nich kromě bohatých měšťanů a šlechty jsou luxusem.  

Ještě měsíc před svou smrtí dává Kateřina II. Veliká (1729–1796) pokyny stavitelům a budoucí knihovně daruje dalekohled, který vlastnil britský astronom William Herschel (1738–1822) nebo svazky Voltairových a Diderotových děl získané od dědiců.  

Spousta lidí nemá zájem 

Po Kateřinině smrti se objevuje řada lidí, kteří nemají zájem, aby se knihovna vybudovala.

Zachráncem projektu se nakonec stává baron Alexander Stroganov (1733–1811), který mimochodem Kateřině předložil plán na budování veřejné knihovny už v roce 1766. V lednu 1800 je jmenován jejím ředitelem.  

Financuje ji ze státní kasy 

Za svoji bere knihovnu v roce 1810 car Alexander I. (1777–1825).

Přikazuje, že má být otevřena „pro všeobecné použití“ a zajišťuje, aby provoz knihovny byl financován penězi ze státní kasy. Slavnostního otevření budovy na dnešním Ostrovského náměstí v Petrohradě se  14. ledna 1814 zúčastní přes 200 lidí včetně básníka Alexandra Sergejeviče Puškina (1799–1837).  

Zajištěno zákonem   

Do nařízení z roku 1810 je vložen dodatek, podle kterého musí knihovna bezplatně dostat dva kusy každé publikace vytištěné v Rusku. „Stejně jako strom dostane vegetační sílu skrze své kořeny, růst tohoto knižního uložiště je zajištěn zákonem…,“ uvádí autor dodatku Alexej Olenin (1763–1843), ředitel knihovny v letech 1811–1843.    

Vydají 15 000 průkazů  

Do roku 1843 dojde k vydání více 15 000 čtenářských karet a půjčuje se asi 100 000 svazků, ale jen k místnímu studiu. V současnosti ve sbírkách najdete celkově téměř 36 miliónů položek, z toho 17 milionů knih.

Uloženo je zde 450 000 vzácných starých rukopisů včetně například Sinajského nebo Leningradského kodexu.