Navlékne se do pořádně tlustého skafandru, nesmí zapomenout na připnutí k modulu. Následuje zmáčknutí čudlíku a vykolébá se ven. Okamžitě s ním zatřese extrémně silný vítr.
Pohybuje se jen na plošině své rakety, protože pevnou zem by tu člověk pohledal. Kouká na oblohu a rozezná drobný žlutý kotouč. Čeká ho další den na nehostinném Neptunu.
Pořádná túra by čekala našince, kdyby si chtěl vyrazit na Neptun. Úctyhodných 4,3 miliardy kilometrů prozatím urazí jen sonda Voyager 2 a trvá jí to 12 let.
Dlouhá cesta za to ale nestojí, protože nejvzdálenější planeta sluneční soustavy není zrovna dovolenkovým rájem.
Kdo byl první?
Jako jeden z prvních planetu, která je 4x širší než Země, zahlédne Galileo Galilei (1564–1642), dosvědčují to kresby z prosince 1612. Považuje ho za obyčejnou hvězdu, a tak si planeta musí počkat. Jako jedinou ji odhalí nejdříve matematické výpočty.
Astronomové odhalí Uran, jenže jeho oběžná dráha vykazuje jisté odchylky, a tak se Francouz Urban Le Verrier (1811–1877) a souběžně i jeho anglický kolega John C. Adams (1819–1892) pouští do počítání.
Prvně zmíněný nakonec kontaktuje berlínského astronoma Johanna Gottfrieda Galleho (1812–1910), jenž v září 1846 skutečně podle výpočtů zaměří novou planetu!
Tím však odšpuntuje nevraživost mezi Anglií a Francií, obě země si totiž nárokují zásluhy – nakonec dojdou ke smíru. Vědecká obec ale chce vědět jméno. Krátce po objevu létají návrhy jako Janus, Oceanus či Le Verrierova planeta.
Dilema rozsekne název Neptun, na němž se shodnou všichni astronomové v prosinci 1846. Chtějí totiž zachovat tradici, kdy planety získávají jména podle antických božstev.
Pořádná kosa
Od té chvíle se osmá a po vyřazení Pluta nejvzdálenější planeta naší sluneční soustavy stává terčem řady bádání. Uvažují nad tím, jak to tam asi vypadá. Dnes už víme, že paprsky k Neptunu letí přes 4 hodiny.
Na rozdíl od Země nemá pevný povrch, ve skutečnost jde o stlačenou vodu a amoniak. Podle dalších odhadů se i tak Neptun může pyšnit kamenným jádrem, které je však velké jako celá naše planeta.
Pokud by na něm někdo žil, musel by si zabalit pořádné oblečení, protože tam panují teploty kolem – 200 stupňů Celsia, to ale není všechno. Nepříznivé počasí doplňuje vítr, jehož rychlost se pohybuje kolem 2000 kilometrů za hodinu. Sonda Voyager 2 navíc zaznamená tmavou skvrnu, což jsou obří bouře.
Šestnáct let cesty
Přistání na Neptunu jednou nebude vůbec jednoduché. Stroj si bude muset proklestit cestu mraky z metanu, ty ostatně způsobují i modrou barvu. Pohlcují červenou složku slunečních paprsků a odráží právě modrou.
Osadníci by se potýkali také s tím, že jeden jediný rok trvá 165 pozemských roků, a tak by se našinec prvních narozenin vlastně ani nedožil. Díky náklonu jsou i na Neptunu roční období, jenže jedno takové se protáhne na 40 let!
Samotné bádání je aktuálně na bodě mrazu, naposledy kolem Neptunu profičí právě Voyager 2, ale od té chvíle panuje ticho po pěšině.
NASA však plánuje projekt Odyssey, který by mohl odstartovat kolem roku 2033, k Neptunu by dospěl v roce 2049. Takové mise by mohly potvrdit hodně divokou hypotézu. Vědci se totiž domnívají, že díky specifickým podmínkám a tlaku na Neptunu prší diamanty.
