Nejdřív je to rychlý pohled. Pak pár slov. Ze slov jsou věty. První dotek je elektrizující, druhý okouzlující, potřetí to už nemůže být náhoda. Než večer skončí, už se drží za ruce. Než dojdou k ní domů, políbí se, pak rychlé pozvání a konečně sex! Ale než se cokoliv stane, zavřou dveře a zatáhnou závěsy.

Ať už páreček zamilovaných dělá cokoliv – možná si jenom prohlíží sbírku motýlů? – důležitý je onen moment zatahování závěsů. Zavírání dveří, hledání intimního soukromí. Je to stud nebo něco jiného? EPOCHA je v tomto případě na stopě velkého tajemství.

Nejde totiž o nic menšího než o důsledek evoluce. A tak zatímco králíci, myši, koně, sloni, želvy, a vlastně jakékoliv zvíře, obskočí samičky kdekoliv, lidé mají rádi soukromí.

A co je ještě zajímavější, ačkoliv různé kultury mají různé odlišnosti, sex si celé lidstvo, bez ohledu na hranice, užívá radši v soukromí. Výjimku tvoří malé procento exhibicionistů, a jak víme, výjimka pravidlo potvrzuje.

Ptačí společníci

Známý bonmot tvrdí, že muž myslí na sex každých sedm vteřin. Pravdou ale je, že podle seriózních průzkumů to je jen osmnáctkrát denně. Kromě toho myslí opakovaně i na jídlo a na spánek. A tak není divu, že se lechtivé myšlenky vloudí i do myslí vědců.

„Proč lidi souloží v soukromí?“ ptá se doktor antropologie Yitzchak Ben Mocha z Planckova Institutu pro evoluční antropologii. „A opravdu tak souloží všichni?

A proč to zvířata dělají přede všemi?“ Projde necelých 5000 etnografických záznamů o sexu v téměř 250 kulturách a z jeho výzkumu nakonec vyplynou dvě věci: díky tématu během své práce myslí na sex mnohem častěji než průměrný muž.

A díky srovnáním s behaviorálními zvyky ze zvířecí říše najde i odpovědi na své otázky. Klíčem k rozluštění oné otázky je nenápadný ptáček, Timálie šedá.

Proč tak tajně?

Timalii najdeme zejména v suchých oblastech Blízkého východu. Žijí v malých hejnech. A hlavní slovo má alfa samec. „Hej, máme málo dětí, jdeme se pářit,“ zavelí svou ptačí řečí, když dostane chuť skočit na samičku.

Popožene ji stranou od ostatních a vyrobí si ptáčátka. O ty se ale stará celé hejno. Vědci jejich chování zkoumají a společně s Ben Mochou dochází k jednoduchému vysvětlení:

„Kdyby se alfa samec pářil před ostatními, ti by měli chuť si taky na nějakou tu samičku skočit.

Ohrozili by postavení alfy.“ Odpovědí je tedy žárlivost – a to je možná i důvod, proč lidé raději zavírají dveře, zatahují závěsy, anebo když to jinak nejde, třeba v indiánských stanech, přes sebe přehodí buvolí kožešiny a počkají, až ostatní usnou.

Zázrak evoluce

Když lidé souloží odděleně, tak ostatní samci tolik nežárlí. Co oči nevidí, to srdce nebolí, jak se říká. A to vlastně pomáhá udržovat stabilitu ve skupině. Spolupráce mezi samci probíhá klidněji a je v ní méně sporů.

„Lidé jsou společenští a žijí pohromadě, ale to vyžaduje schopnost řešit konflikty. Pokud se konflikty omezí, třeba tím, že k sexu dochází ve skrytu, je to pro skupinu jedině dobře,“ nabízí tak vědci docela logické vysvětlení.

Možná právě to je důvod, proč se člověk nakonec ocitá na vrcholu evolučního řetězce. Možná, kdybychom na sebe skákali jako králici před zraky ostatních, věšeli bychom se na větve v pralese stejně jako naši opičí bratři.