Představte si parazita, který se nastěhuje do cizího těla, změní jeho chování a nakonec svého hostitele přiměje, aby se vydal na místo ideální pro jeho vlastní smrt. Přesně takový hororový scénář se odehrává v přírodě.

Některé houby rodu Ophiocordyceps dokážou ovlivnit chování mravenců tak dokonale, že si vysloužily přezdívku houby vytvářející zombie.

Jenže za tímto děsivým představením nestojí černá magie, ale fascinující evoluční strategie. Všechno začíná nenápadně. Mravenec při shánění potravy přijde do kontaktu s houbovou sporou, která se zachytí na jeho těle.

Houba následně pronikne přes vnější ochrannou vrstvu a začne se v hostiteli rozvíjet. Zatímco zdravý mravenec pilně plní své povinnosti, nakažený jedinec postupně mění chování.

U některých druhů se přestává pohybovat obvyklým způsobem, opouští bezpečí kolonie a vydává se do vegetace, kde nakonec pevně sevře kus rostliny kusadly. Není to zrovna běžná pozice. Pro houbu ale jde o zásadní okamžik:

dostává svého hostitele na místo, které jí může poskytnout vhodné podmínky k dalšímu vývoji. Přesný průběh se liší podle druhu houby i mravence.

Smrtící sevření, které má svůj důvod

U některých nakažených mravenců pozorují vědci pozoruhodný závěr celého procesu. Hmyz se zakousne například do žilky na spodní straně listu a jeho kusadla zůstanou pevně sevřená, i když mravenec zemře. Tomuto jevu se říká smrtící sevření.

Vědci zkoumají tento mechanismus také na úrovni svalů: výzkum ukazuje výrazné změny a poškození svalové tkáně v hlavě nakažených mravenců. Díky pevnému úchopu zůstává mrtvé tělo na rostlině, místo aby spadlo na zem.

Houba pak může z těla vyrůst a vytvořit plodné struktury, z nichž se uvolňují nové spory. Ty mohou nakazit další mravence. Z pohledu hostitele naprostá katastrofa, z pohledu parazita promyšlený způsob rozmnožování.

Ovládá hmyz jako loutku? Ne tak docela

Představa houby, která mravenci doslova převezme mozek a začne tahat za neviditelné nitky, je lákavá, ale vědecká realita je složitější. Výzkumy naznačují, že houba produkuje látky schopné ovlivňovat fungování hostitele a jeho chování.

Zkoumá se také role biologických rytmů a změn v nervových či smyslových procesech. Přesný mechanismus ale vědci dosud úplně neodhalili.

U některých studovaných systémů navíc houbové buňky pronikají do tkání a obklopují svalová vlákna, aniž by jednoduše obsadily mozek a přímo jej řídily. Ještě jedna důležitá věc: nejde o univerzálního ovladače veškerého hmyzu.

Mnohé druhy těchto hub jsou úzce specializované na určité hostitele. Evoluce zkrátka vytvořila něco, co vypadá jako scénář sci-fi filmu, ale funguje podle biologických pravidel. Zatímco mravenec svůj poslední úkol splní, houba už chystá další generaci spor.