Na televizor dopadne sluneční paprsek, který prosvítá mezi závěsem a záclonou na okně. Obrazovka se zazrní a začne přeskakovat. Žena vezme do ruky předmět připomínající pistoli a namíří ho na obrazovku. Ať ale mačká spoušť, jak chce, nic se neděje.

„K čemu tenhle vynález je, když stejně nefunguje,“ neodpustí si otrávenou poznámku k manželovi sedícím vedle v křesle. Ještě chvíli se s tou podivnou pistolkou zlobí.  Nakonec jí nezbude než dojít k televizoru, ručně ho vypnout a zapnout.

Ani potom se ale nedaří přepínat programy. Netuší, že jejím úhlavním nepřítelem je sluníčko a nejlépe by si pomohla, kdyby zatáhla závěs na okně. V roce 1956 patří dálkové ovládání televizoru ještě k neprobádaným vodám.

Přesně namířená pistole

Už před rokem americký inženýr Eugene Polley (1915–2012) představil světu předmět, který se vzdáleně podobá pistoli. Jeho úkolem je dálkově bezdrátově přepínat kanály na televizoru.

Princip revoluční novinky spočívá v tom, že v každém rohu televizní obrazovky je umístěna fotobuňka, na kterou se pistole namíří. Ovladač je baterkou s úzce nasměrovaným světlem.

Podle toho, do kterého rohu paprsek světla zamíří, začne se otáček kolečko manuálního ovládání.

Světlo si dělá, co chce

Polleyův ovladač Flashmatic od firmy Zenith umožňuje televizi nejenom zapnout a vypnout, ale i ovládat zvuk a kanály. Jenže každá novinka má své mouchy. Protože spouštěčem mechanismu je světlo, stačí pouhý jeho odraz a ovládání začne zlobit.

Konstruktéři Zenithu si uvědomují nevýhody svého nápadu a už v roce 1957 přicházejí s  řešením v podobě ultrazvukového ovladače. Po zmáčknutí tlačítka dojde k úderu do naladěné tyče. Ta rezonuje.

Ultrazvukový signál zachytí přijímač umístěný v televizoru a dojde k přepnutí kanálů. Ani tenhle ovladač ale není bez chyby.

Přepínat umí i xylofon

Muž opřený v křesle ho vezme do ruky a stiskne. Krátce po té se rozštěká jeho pes a není k utišení. Ultrazvukové frekvence slyší psi, kteří jsou na ně citliví. Jindy zase televizor přepne i hudební nástroj se stejnou frekvencí zvuku.

Úspěšně se to daří xylofonu. Radiové vlny zase díky šíření ovládnou i televizor vašeho souseda. Problémy vyřeší teprve infračervené diody na konci 80. let 20. století.