„Hraběnka Stradová spí na nebesích,“ říká Jan Werich v roli panovníka Rudolfa II. ve dvojfilmu o pekařovi a jeho císařovi. Snímek ukazuje dvojici jako bezdětnou, ovšem v reálu hraběnka panovníkovi možná povila následovníka nejhrubšího zrna.
Pár spolu má tři syny a tři dcery, o které se Rudolf II. (1552–1612) sice stará, ale nikdy se k nim oficiálně nepřizná. Možná to udělá po hodně špatné zkušenosti s potomkem, do kterého vkládá největší naděje.
Nejstarší synek dostane obdobné jméno jako antický vládce. Julio Caesar (1584–1609), jako habsburský levoboček má přízvisko d‘Austria. Diktátorské vlastnosti splní do puntíku. Přesněji z té tečky udělá ještě morbidnější kaňku.
Zabil sluhu? Za to nemůže
Prvorozený nemanželský synek vládce a jeho milenky je spratek už odmala. Odmlouvá, neposlouchá chůvy, k dětem se chová hrubě. Hýčkanému dítku, v němž Rudolf vidí svého nástupce, leccos projde. Později se ukáže, že má psychickou poruchu.
Zbití sluhové, kteří chodí s modřinami po pražském hradě, si mohou gratulovat, že běsnění dvacetiletého floutka přežijí. V roce 1606 ho jeden z nich rozlítí natolik, že ho prostě utluče. Trest? Kluk se jen „uklidí“ do kláštera v Gamingu v Rakousku.
Markétka jako terč
Ještě v roce 1606 se Julio potichu vrací do českých zemí, usídlí se v Českém Krumlově. O jeho přítomnosti se všichni dozvědí záhy, protože svůj temperament nedrží pod pokličkou. Vykutáleného mladíka dobře znají, už před rokem zde obrážel nevěstince.
Zatímco jedni se ho straní, jiné si nakloní svojí mocí a bohatstvím. Cinkání peněz platí zejména na dívky. Dcera místního lazebníka Markéta Pichlerová na vábení mamonu doplatí.
Zrasoval ji a zpíchal
Krumlovskými ulicemi se ozývá křik. Jimi zrovna prochází jistý muž, který vše vypráví kronikáři Václavu Břežanovi (1568–1618). Pozorovatel nevěří svým očím, když hledí na dívku, jak padá z nebe.
„Byla od něho hrozně zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo a zrasovanú tak z okna zámku ji vyhodil na skálu,“ přepíše postřehy muže právě Břežan. Markéta přežije, jakmile to vznešený spratek zjistí, nechá pro ni poslat.
Královská jatka
„Nikdy mu svoji dceru nevydám!“ řve hrdě lazebník Pichler. Julio nemá slitování a pošle muže do žaláře. „Bude tam tak dlouho, dokud jeho žena ji zpět nepřivede,“ nařídí Julio. Mocným se vzdoruje těžko, proto Markéta na zámek zanedlouho dorazí.
A Julio ji dorazí. 18. února 1608 v synovi Rudolfa II. zase bouchnou saze a zaútočí na sluhu, který se však ubrání a uteče. Julio svůj ďábelský pohled upře na nejbližší terč. Nebohou Markétu, kterou začne dávit, bít a bodat. Dívka nepřežije.
Absces vše vyřeší
Rudolf moc dobře vidí, jakou ostudu po celé Evropě mu syn dělá, proto nařídí, aby Julio už nikdy neopustil hranice krumlovského zámku.
Jeho trápení pod návaly vzteků, kdy na sobě trhá oblečení, mlátí se a zanedbává se tak, že jeho pot je cítit přes dveře pokoje, nemá dlouhého trvání. 25. června 1609 mu v krku praskne absces a udusí se.