„Po chvilce začaly prášky působit a sochař otočil kohoutkem jednoho z hořáků sporáku a znovu ulehl na kanape. Poslední, co Otakar Švec ještě vnímal, bylo tichounké syčení unikajícího plynu. Potom usnul,“ líčí Rudla Cainer poslední chvíle sochaře Otakara Švece.
Tvůrce pomníku Josifa Vissarionoviče Stalina (1878 – 1953) na pražské Letné, Otakar Švec (1892 – 1955) si raději vezme život.
Tvůrce zvolil smrt
Nesnesitelný politický tlak, který sochař musí během tvorby (1949 – 1955) svého díla vydržet, ho nakonec přiměje zvolit nejsnazší cestu: sebevraždu pomocí uspávacích prášků a plynu.
Nedožije se ani neděle 1. května 1955, kdy při tradičním májovém průvodu komunisté odhalují největší skupinové sousoší v Evropě. Moc dlouho ale Stalin na svém místě nevydrží.
Přicházejí dělníci se sbíječkami
Už na podzim roku 1962 rozbíjejí dělníci sbíječkami žulovou hlavu sovětského vůdce.
Ještě před několika lety by bylo nemyslitelné ničit hlavu osvoboditele, ale v listopadu 1961 se Ústřední výbor Komunistické strany Československa „po projednání výsledků XXII. sjezdu KSSS (Komunistické strany Sovětského svazu ) v souvislosti s rozhodnutím překonat všechny pozůstatky a projevy kultu osobnosti usnesl odstranit pomník J. V. Stalina“.
Pozor na hlavu!
Postupovat se ale musí opatrně, aby se hlava trčící nad pomníkem při likvidaci neutrhla a neskutálela dolů na most. Odstřel monstra proto nakonec probíhá natřikrát.
