Domů     Rusy tutlaný požár ve vesmíru! Komu šlo o život?
Rusy tutlaný požár ve vesmíru! Komu šlo o život?
22.5.2020

Odvěcí rivalové při dobývání vesmíru, Sověti a Američané, začali po letech konečně spolupracovat. Společný program přinesl mnoho poznatků o účincích dlouhodobého pobytu ve vesmíru na člověka. Jediný požár však tuto nadějnou spolupráci ohrozil.

Proč k němu došlo? Čí život byl v ohrožení? A kdo za to mohl? SVĚT NA DLANI vám přináší odpovědi…

Mir, sovětská vesmírná stanice, byla první dlouhodobě osídlenou vědeckou stanicí na oběžné dráze Země.

Vznikla propojením modulů Mir, Kvant-1, Kvant-2, Kristall, Spektr, Priroda a DM. Ty byly na oběžnou dráhu postupně vynášeny mezi roky 1986 až 1996. Američané plánovali výstavbu vlastní vesmírné stanice Freedom, kterou chtěli vybudovat jako protistranu Miru.

Po ukončení studené války ale nakonec spojili své síly se Sověty a vznikl společný program Mir-Shuttle.

reklama

Šest autobusů pro tři kosmonauty

Mir byl velký asi jako šest autobusů a plnil funkci obří vesmírné laboratoře. Obsluhu stanice zajišťovaly pilotované lodě Sojuz a nákladní Progressy. Také Američané stanici dodávali zásoby a snažili se zvětšovat její obytné prostory.

Díky tomu vážil Mir 250 tun, a stal se tak největším umělým tělesem, které lidstvo do té doby do kosmu poslalo. Běžně jej obývali tři kosmonauti, ale byl schopen pojmout až šest osob.

V únoru roku 1997, kdy došlo k největšímu požáru na vesmírné stanici, obývali Mir čtyři Rusové: Valerij Korzun, Alexandr Lazutkin, Vasilij Ciblijev a Alexandr Kaleri, Němec Reinhold Ewald a Američan Jerry Linenger.

K největšímu požáru došlo v roce 1997.
K největšímu požáru došlo v roce 1997.

Soběstačnost nade vše

Jelikož zásobovací lodě Progress startovaly do kosmu jen párkrát do roka, musela být stanice Mir do jisté míry soběstačná, alespoň co se týče hospodaření s vodou a vzduchem. Na její palubě proto fungovaly systémy na recyklaci obojího.

Ty byly součástí už sovětských orbitálních stanic Saljut, počínaje Saljutem 4, a Rusové je postupně vylepšovali. K recyklaci vody sloužily na Miru systémy SRV-K, který pracoval s kondenzátem potu a dechu, a SRV-U, jenž recykloval moč.

Dodávaly pitnou vodu a zároveň z ní prostřednictvím elektrolýzy uvolňovaly kyslík.

Kyslík pro tři astronauty

O čistotu vzduchu se staral systém Vozduch, který zachycoval díky molekulárnímu sítu ze vzduchu oxid uhličitý.

O hlavní přísun kyslíku se ale staral systém Elektron-V prostřednictvím elektrolýzy, přičemž k tomu využíval vodu získanou ze systému SRV-U. Na palubě Miru byly systémy Elektron-V hned dva, jeden v modulu Kvant -1 a druhý v Kvantu-2. Ač systémy občas stávkovaly, nikdy se nestalo, že by astronauti neměli co pít a dýchat.

Pokud jich ale na palubě bylo víc než tři, tj. když přiletěl americký raketoplán, bylo potřeba výrobu kyslíku a vody zvýšit.

V kabině byl kyslík pouze pro tři osoby.
V kabině byl kyslík pouze pro tři osoby.

Ruský versus americký systém

Nutno ještě zmínit, že americké mise Apollo a Space Shuttle používaly na rozdíl od ruské vesmírné stanice, jež získávala elektřinu ze solárních panelů, pro výrobu elektrické energie palivové články, směšující vodík a kyslík.

Odpadním produktem pak byla voda. Kvůli tomu byla ale délka pobytu Američanů ve vesmíru omezena množstvím vodíku a kyslíku, které se nacházelo na palubě jejich lodí, na zhruba 14 dní.

Z důvodu větší soběstačnosti, a zejména zkušeností s těmito systémy bylo proto rozhodnuto, že veškeré vybavení zajišťující podporu života, výrobu kyslíku a vody na ISS bude ruské výroby.

Další kyslík dodá „svíčka“

Když potřebovali Sověti zvýšit množství kyslíku na palubě Miru, používali k tomu zařízení s názvem „Vika“, což byl generátor kyslíku s pevnou náplní. Kosmonauti mu přezdívali „svíčka“.

Šlo o malou válcovitou patronu, která obsahovala asi 4 kg chloristanu lithného. Ten po zahřátí začal při exotermické reakci uvolňovat kyslík. Vika se vkládala do speciálního adaptéru, který se postaral o hoření při správné teplotě.

Během 10 minut hoření vyprodukovala tato svíčka dostatek kyslíku pro jednoho člověka na jeden den.

Zařízení s názvem Vika se staralo o přísun kyslíku.
Zařízení s názvem Vika se staralo o přísun kyslíku.

Poslední patrona dne

Používání Viky bylo pro ruské kosmonauty rutinní záležitostí, zařízení fungovalo až na jeden incident spolehlivě.

To se ale změnilo v neděli 23. února 1997, když Valerij Korzun (*1953) požádal po večeři svého kolegu Alexandra Lazutkina (*1957), aby na Miru aktivoval poslední Viku toho dne. Lazutkin odplul do modulu Kvant-1 a vložil patronu do adaptéru a aktivoval ji.

Chvíli se nedělo nic, což astronauta znervóznělo, pak se ale Vika začala zahřívat a Lazutkin ucítil uvolňovaný kyslík. Vše běželo, jak mělo.

Instinkt mu velel vzít ji a zahodit

Lazutkin se už chystal k návratu do základního modulu, když v tom zaslechl podivný zvuk, tiché šumění. Povrch Viky žhnul jiskrami a filtr na jejím vrchu začínal prohořívat. Kosmonaut musel potlačit přirozenou reakci vzít ji a zahodit.

Povrch Viky totiž v ten okamžik dosahoval teploty až 500 °C, navíc nebylo kam ji odhodit. Byl celou situací paralyzovaný. Pak zavolal: „Požár!“, ale nikdo ho přes běžný hluk stanice neslyšel. Jeho kolegové ještě seděli po večeři u stolu.

U požáru byl pouze jeden člen posádky.
U požáru byl pouze jeden člen posádky.

Hasicí přístroj nefunguje!

Jako první si toho, že se v Kvantu děje něco neobvyklého, všiml německý astronaut Reinhold Ewald (*1956), který výkřikem upozornil ostatní. Ti začali okamžitě jednat. Valerij Korzun se nejprve snažil Viku uhasit hadrem, ale marně, látka okamžitě vzplála.

Kyslík generovaný Vikou přiživoval plamen, který se natáhl napříč přes celý modul Kvant a hrozilo tak, že propálí jeho protější stěnu. Alexandr Kaleri (*1956) a Vasilij Ciblijev (*1954) se vrhli k hasicím přístrojům, připevněným ke zdi modulu.

Kaleri jeden poslal vzduchem Lazutkinovi, který jej předal Korzunovi. Ten jej namířil na plamen, nic se však nestalo. Hasicí přístroj totiž nefungoval.

Oddělit hořící modul je nemožné!

Modul se plnil kouřem, a navíc sílilo riziko, že plameny propálí stěny Kvantu. To by znamenalo smrt pro všechny zúčastněné. Oddělit modul od zbytku stanice by vyžadovalo hodiny mravenčí práce, které posádka neměla.

Valerij Korzun ostatním přikázal, aby si nasadili kyslíkové masky a pohybovali se ve dvojicích. Kdyby totiž někdo z nich v prostředí mikrogravitace omdlel, dál by létal vzduchem a dlouhou dobu by si tak jeho problémů nikdo nemusel všimnout.

Modul se zaplňoval kouřem.
Modul se zaplňoval kouřem.

Je to asi jen planý poplach

V základním modulu, kde seděl Američan Jerry Linenger (*1955), se rozezněly sirény. Jerry tomu ale nevěnoval velkou pozornost, stávalo se často, že se na stanici nějaký alarm spustil. Dál něco psal na laptopu v modulu Spektr.

Nakonec mu to ale přece jen nedalo a rozhodl se situaci pro jistotu zkontrolovat. V přechodovém úseku se srazil s Ciblijevem a Ewaldem, které poslal Korzun, aby ho přivedli.

Ti Linengera seznámili s vážností situace a ze základního modulu vzali kyslíkové masky a další hasicí přístroje.

Hasicí přístroje „přibité“ ke zdi

Když si však Ewald nasadil jednu z kyslíkových masek, zjistil, že nefunguje. Jeho kolegové se mezitím snažili sundat ze zdí modulu Priroda hasicí přístroje, ale nepodařilo se jim to.

Při pozdějším vyšetřování se ukázalo, že žádná z předchozích posádek neodstranila transportní úchyty, kterými byly hasicí přístroje upevněny během startu modulu do vesmíru. Situace se stávala kritickou. Naštěstí měl Korzun k dispozici konečně funkční hasicí přístroj.

Hasicí přístroje nejprve nešlo použít.
Hasicí přístroje nejprve nešlo použít.

Zřejmě není únikuNastavil trysku na funkci pěny, ale ta na Viku vůbec neúčinkovala. Korzun tedy přepnul trysku na vodní mlhu, ale ani ta neměla valný efekt. Vika hořela i nadále. Mezitím začal Alexandr Kaleri připravovat evakuaci Miru.

Problém byl v tom, že Sojuz TM-24, který měl sloužit jako záchranný člun pro něj, Korzunova a Ewalda, kotvil u zadního stykovacího uzlu modulu Kvant.

Aby se k němu dostali, museli by astronauti projít žhavými plameny šlehajícími z Viky, což zkrátka nebylo možné. Čekala je jistá smrt?

Požár se uhasil sám

Kosmonauti měli štěstí v neštěstí! Ani tři vypotřebované hasicí přístroje totiž na Viku nezabraly. Oheň se však uhasil sám poté, co strávil veškeré své palivo. Základní modul a Kvant byly zakouřené, ostatní části Miru na tom byly lépe.

Posádka spustila ventilaci, aby odfiltrovala dým, a zkoumala škody způsobené ohněm v Kvantu. S potěšením zjistili, že se jedná jen o povrchová poškození, která nezasáhla žádný z důležitých systémů stanice.

Našli jen ohořelý adaptér, spálenou izolaci kabeláže a mírně ožehlou stěnu Kvantu, která ale žáru, díkybohu, odolala.

Oheň se uhasil sám poté, co strávil veškeré palivo.
Oheň se uhasil sám poté, co strávil veškeré palivo.

Kouř, saze a velké horko

Posádku tak nejvíce trápil kouř, saze, zvýšená hladina oxidu uhličitého a teplota, která se kvůli požáru vyšplhala v Kvantu na 40 °C. Linenger coby lékař zkontroloval své kolegy, zda se nenadýchali kouře.

Díky včasnému nasazení masek byli naštěstí všichni v pořádku. Když došel v maskách kyslík, nasadili si respirátory a pustili se do úklidu vzniklé spouště.

S ruským řídicím střediskem se jim podařilo navázat spojení až hodinu po požáru, přičemž Rusové své americké kolegy o požáru na Miru informovali až s 12hodinovým zpožděním.

Ukončí neshody program Mir-Shuttle?

Zajímavé jsou pak rozdíly v následném líčení události. Zatímco ruská strana tvrdila, že požár netrval déle než 90 sekund, dle Američanů hořelo více než 10 minut.

Pravdivosti jejich tvrzení však nahrává fakt, že standardní hoření Viky trvá 5 až 12 minut a při incidentu vyhořela celá. Rusové se snažili situaci celkově bagatelizovat.

Odlišný přístup k incidentu a špatná vzájemná komunikace přispěly k významnému ochlazení vztahů mezi Rusy a Američany, a to až do té míry, že hrozilo, že společný program Mir-Shuttle bude přerušen.

Oheň vznikl zřejmě kvůli kontaminaci náplně patroly.
Oheň vznikl zřejmě kvůli kontaminaci náplně patroly.

Za vše mohl kousek latexu

Pozdější analýza ohořelých zbytků Viky prokázala, že k jejímu vzplanutí došlo pravděpodobně kvůli kontaminaci náplně patroly. Pracovníci, kteří se podíleli na výrobě patron, měli na rukou latexové rukavice.

Malý útržek latexu se zřejmě dostal do patrony, což následně způsobilo zahoření při její aktivaci na palubě Miru.

Program Mir-Shuttle fungoval do roku 1998, vesmírná stanice Mir byla po 15 letech provozu navedena v březnu roku 2001 do zemské atmosféry, kde z větší části shořela. Zbytky spadly do Tichého oceánu poblíž ostrova Fidži.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Věda a technika
Antika na cestách: Podváděli s taxametry už staří Římané?
Píše se 1. století našeho letopočtu. Ve stínu olivovníku u cesty mezi letoviskem Baiae a Římem se právě dohadují dva muži. Předmětem jejich zuřivé diskuze je počet kamínků v bronzové míse. Oficiální historii tato scéna možná unikla. Jde však patrně o starověký spor mezi taxikářem a jeho zákazníkem. Neshodnou se totiž na ujeté vzdálenosti. Ve starověkém […]
Věda a technika
Proč někdy otevřeme lednici a nevíme proč? Mozek nás umí „odpojit“
Stojíte před otevřenou lednicí, díváme se na její obsah a marně pátráte v hlavě po důvodu, pro co jste vlastně šli. Chtěli jste mléko? Něco sníst? Nebo jste jen potřebovali zkontrolovat, jestli tam náhodou nepřibylo něco zajímavého? Podobné okamžiky zažívá téměř každý. Mozek totiž není dokonalý archiv, který nepřetržitě zaznamenává každou naši myšlenku. Někdy jednoduše […]
Věda a technika
A přece se točí! Příběh zemské rotace
Proč Slunce ani hvězdy nezůstávají na jednom místě, ale cestují po obloze? Ona zvláštnost nedá spát lidem už od starověku, ovšem najdou pro to vysvětlení.: „Obloha se točí kolem Země!“ Dává to smysl. Anebo ne? Jako jeden z prvních kroutí hlavou Hérakleidés z Pontu (asi 387–312 př. n. l). „Netočí se nebesa, ale Země se […]
Věda a technika
Plovoucí elektrárny: Pevnině dojde šťáva, pomoc připluje po moři
Řešení energetické krize na Kubě opět ukázalo na jedno originální technické řešení, které představují plovoucí elektrárny.  Největším provozovatelem specializované flotily plovoucích elektráren je nyní společnost Karpowership, dceřiná společnost tureckého holdingu Karadeniz Holding. Turecké plovoucí elektrárny v kubánských přístavech měly společných několik rysů. Vznikly přestavbou starších nákladních lodí a jsou palivově flexibilní. Co to znamená? Mohou […]
historie
Když se ženy vydávají do školy: Vzdělání jako cesta ke svobodě
Ještě před dvěma staletími se vzdělání žen považuje spíše za zbytečný přepych než za samozřejmost. Dívky se mají naučit vést domácnost, vychovávat děti a být dobrými manželkami. Myšlenka, že by mohly studovat matematiku, právo nebo medicínu, vyvolává údiv, někdy dokonce pohoršení. Přesto se postupně objevují odvážné ženy, které chtějí pravidla změnit. První důležité kroky přicházejí […]
Katastrofa, která vymazala přístav z mapy. Mohl výbuch v Halifaxu konkurovat explozi jaderné bomby?
Stačí jediná srážka dvou lodí a během několika minut se z rušného kanadského přístavu stává peklo na zemi. Halifax 6. prosince 1917 zasáhne exploze tak ničivá, že její sílu překonají až atomové bomby. Na vině přitom není nepřátelský útok ani sabotáž, ale tragická kombinace lidských chyb, hořící lodi a nákladu, který by se rozhodně neměl […]
Válka o Toledo: Američané vytáhnou do boje kvůli jednomu městu
Dokáže se stát pohádat se sousedem tak urputně, že proti němu vyšle ozbrojené milice? V Americe 19. století se to skutečně stává. Ohio a Michigan se přou o kousek země s městem Toledo, zatýkají se lidé, mobilizují ozbrojenci a politici si vyměňují ostré vzkazy. Konflikt dostává název Válka o Toledo. Přestože se v něm téměř […]
Hrůza v Texas City: Exploze, která nechá lodě létat
Přístav v Texas City bývá označován za srdce jednoho z nejdůležitějších světových námořních uzlů. Významnou tepnou Galvestonova zálivu je již roku 1947. Pokud bychom se za svítání 16. dubna toho roku rozhlédli kolem mol, francouzská SS Grandcamp by nás ničím nezaujala. Typická nákladní loď své doby, jakých za druhé světové války vyrobily mraky. Na délku má 133 […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz