Pravděpodobně fotíte chytrým mobilem. Možná ale doma vyhrabete klasický foťák na film. Dotknout se papírové fotografie nebo filmu má svoje kouzlo. Natož ucítit typický zápach chemikálií ve fotokomoře.

Třeba i vám fotografie zavoní, když prozradíme, že vynález té barevné má na svědomí Čech.

Vydejte se s námi proti proudu času za jeho osudem. Karel Schinzel (1886–1951) přichází na svět v prosinci roku 1886 v Edrovicích (dnes součást severomoravského Rýmařova). Když oslaví desáté narozeniny, rodina se stěhuje do Opavy.

Poté, co v roce 1902 dokončí obchodní školu, podlehne kouzlu fotografie. Mnohem více než umění ho ale zaujme proces vyvolávání snímků. I proto si najde práci u výrobce chemikálií a léků Hell & Co., Apotheke v Troppau a experimentuje s barevnou fotografií.

Bere to vážně. Domluvíte se anglicky a německy? Můžete sekundovat, protože Karel ve svých 17 letech plynně čte v angličtině a němčině časopisy o chemii a přibere si i francouzštinu.

Fušuje i do výbušnin

Nezůstane ale jenom u teorie. Karel si zařídí vlastní laboratoř a objevování věnuje všechen svůj volný čas. První úspěch zaznamená už ve svých 19 letech.

Kalendář ukazuje datum 8. dubna 1905, když na vídeňský patentový úřad dorazí jeho přihláška „Postupu na hotovení barevných fotografií,“ který nazve „Katachromie“. Výsledky ocení i jeho zaměstnavatel.

Pošle ho do své vídeňské pobočky, kde Schinzel dostává šanci navštěvovat přednášky o chemii na Technické univerzitě. V roce 1912 se pochlubí titulem inženýr.

Úspěšně našlápnutou kariéru chemika nezhatí ani vypuknutí první světové války v roce 1914. I když stráví tři roky v armádě, fotografii nezanedbává. Po válce se na rok stává výzkumným chemikem ve společnosti Wetzler & Co.

Zároveň se věnuje doktorské disertaci. Hádáte, že jejím tématem je chemický proces u barevné fotografie? Tentokrát se pletete. Karel si překvapivě vybral úplně jiný obor. Od vyvolávání a ustalování si odskočil k výrobě výbušnin. Doktorát technických věd získal ve Vídni v roce 1919.

Ztrácí chuť komunikovat 

Práce na svém patentu barevné fotografie ale nezanechá. V roce 1922 předkládá komisi odborníků revoluční návrh na vylepšení svého dřívějšího patentu. Očekávaný úspěch se ale nedostaví. Odborný výbor ale jeho výzkumy odmítá uznat.

Označí je za „příliš nerealistické“ nebo rovnou utopické. Zklamaný a rozčarovaný Schinzel se proto vrací do Opavy. Nic nevzdává. V domě svých rodičů si zřizuje novou laboratoř.

S odhodláním sobě vlastním pokračuje v nekonečné sérii chemických experimentů, ale za jeho úsilí se mu nedostává ani akademického, ani finančního uznání. Stále víc a víc se uzavírá a ztrácí chuť komunikovat se světem.