Předem domluvené sňatky samozřejmě nejsou případem britského dvora, ale zamilovat se do již rozvedené ženy je naprosto nepřípustné. Tím spíš, že se to stane budoucímu králi, od něhož se čeká dodržování tradic a stmelení společnosti.

Nyní ještě David (1894–1972), jméno Eduard přijme až později, platí za světáka a šarmantního muže, od kterého si mnozí slibují tak trochu nápravu monarchie.

Věří, že se mu podaří zkostnatělou Británii zmodernizovat tak, aby obstála mezi ostatními evropskými mocnostmi.

I David je zpočátku naladěn na stejnou notu, ovšem jakmile se v jeho životě objeví Američanka Wallis Simpsonová (1896–1986), všechno je jinak.

Zájem nepředstírá

„Určitě jsem nebyla žádná kráska a on si mohl vybírat mezi nejkrásnějšími ženami na světě. Samozřejmě už jsem nebyla nijak mladá. Reálně vzato, v mé rodné zemi by mě už považovali za starou dámu.

Jediný důvod, kterým jsem si mohla jeho zájem o mě vysvětlit, byl možná můj nezávislý americký duch, moje přímost, to, co jsem u sebe docela ráda považovala za smysl pro humor a legraci a, nu ano, moji nespoutanou zvědavost, co se týče jeho a všeho s ním spojeného,“ láme si hlavu nad tím, jak mohla okouzlit následníka trůnu Wallis s odstupem času.

Davidovi skutečně imponuje její snaha dozvědět se o něm co nejvíce. Konečně má pocit, že jej někdo poslouchá, aniž by zájem předstíral.

S rodinou si hlavu neláme

Královská rodina šílí. David se nijak nerozpakuje a svou novou známost obdarovává drahými šperky, vyžaduje její přítomnost na všech recepcích a je mu úplně jedno, co si o tom myslí ostatní.

„Je mi s ní dobře, jako s nikým jiným,“ odpovídá na všetečné dotazy, proč právě ona, rozvedená Američanka.

„Třeba je to jen poblouznění a David přijde k rozumu, když mu dáme dostatečně najevo, jak nevhodně se chová,“ shodnou se jeho rodiče, královna Marie (1867–1953) a král Jiří V. (1865–1936), a vyloučí jej z pravidelných pozvání na čaj.

Rok tří králů

Začátek roku 1936 prožije královská rodina oděna v černém. Stářím zesláblý Jiří V. umírá 20. ledna a na trůn má usednout jeho nejstarší syn, princ David.

Proklamací se z něj stává Eduard VIII. a všichni z jeho okolí doufají, že onu rebelskou love story nyní hodí za hlavu a zasvětí svůj život trůnu. Mýlí se.

Eduard prožívá dramata na dvou frontách a jedné se vzdá, ovšem k velkému překvapení všech to nebude ta týkající se osobního štěstí. Zatímco Eduard plánuje s Wallis sňatek, zákulisí monarchie naopak formuje odpor vůči svatbě a nové královně.

Jediný, kdo je na Eduardově straně, je Winston Churchill (1874–1965).

„Každý, kdo ho dobře znal a pozoroval ho, zaznamenal, že se jeho nervozita úplně uklidnila…V její společnosti rozkvetl a její charakterové vlastnosti byly pro jeho štěstí tak podstatné jako vzduch pro dýchání,“ zhodnotí. Schyluje se ke skandálu.

Bratr Albert (1895–1952) s Eduardem přeruší styky a proti nápadu oženit se se starší Američankou se staví i veřejnost.

Znepokojivé jsou i výsledky sledování Wallis Simpsonové, z nichž vyjde najevo, že na začátku vztahu s korunním princem se žena stýkala ještě s někým.

Kromě toho je Wallis podezírána, že je v úzkém kontaktu s německým velvyslancem v Londýně Joachimem von Ribbentropem (1893–1946).

Díky vyobrazení Wallis jako sobecké, tvrdé, vypočítavé, intrikánské ženy s vazbami na nacisty nemá britská vláda sebemenší zájem na tom, aby tato žena setrvala po boku Eduarda VIII. Ten však za svou lásku bojuje a navrhuje různá řešení, netrvá na tom, aby se stala královnou, vzdát se jí ale nehodlá.

Delikátní aféra vyústí v něco nečekaného. Eduard VIII. podepíše 10. prosince 1936 abdikační dokument, vzdá se trůnu, aby mohl být se svou láskou.

Na pravou míru

„V určitých kruzích se tvrdí, že jsem vůbec nechtěl být králem, že jsem city nadřadil nad trůn a nad svoje povinnosti, protože se nechci starat o nic jiného než o svoje osobní štěstí. To je lež. Říkám to dnes a jednou provždy:

celý svůj život, čtyřicet let, jsem se připravoval na úřad krále; jako princ z Walesu jsem co nejoddaněji sloužil zemi a Společenství národů.

Rok jsem pracoval jako král s co největší vytrvalostí a obětavostí,“ uvede po své abdikaci Eduard na pravou míru s tím, že byl připraven veškeré závazky a povinnosti krále splnit, ovšem s milující ženou po boku. Romance nakonec rozdělí rodinu na dva tábory.

Eduard si může ponechat titul „královská Výsost“, ale musí opustit zemi. Oporu nenajde téměř v nikom z nejbližších. Přesto se svou Wallis zůstane až do posledních dní a prožijí spolu krásný život.