„Stráže, komoří, kdož jste zde!“ volá zděšeně Václav IV. ze své ložnice. Hrad Karlštejn je v tu ránu na nohou. Všichni vprostřed noci utíkají do královy komnaty, kde uzří strašný výjev.
V tratolišti krve zde s rozdrásaným hrdlem leží mrtvá královna, Johana Bavorská! Podle všeho na ni zaútočil Václavův hlídací pes. Proč se na ni vrhnul?
Na Karlštejně je živo. Je poslední den roku 1386 a tak zde proudem teče víno.
Král Václav IV. (1361–1419) se se svou manželkou Johanou Bavorskou (asi 1356–1386) odeberou na lože až v pozdních hodinách. Vladař ještě ledabyle mávne rukou na svou loveckou dogu u postele a pak usne jako dřevo. „Jako náruživý lovec choval Václav IV. na hradě psy, z nichž někteří spávali v jeho ložnici,“ uvádí spisovatel Vladimír Liška.
Té noci se však hlídač dopustí toho, před čím měl své pány chránit. Johana se zničehonic v noci probudí a patrně se vydá napříč místností vyhledat nočník. Toho se pes poleká a v domnění, že se jedná o vetřelce, skočí po královně.
Nebohá žena nemá v boji se zvířetem zvyklým na lov divočáků a vlků sebemenší šanci. Zvíře jí v okamžiku prokousne krk! Václav vyskočí z postele, ale tragédii již zabránit nestačí. Žena mu vykrvácí v náručí.
Umořila se hladem?
Co přesně se tehdy v karlštejnské komnatě odehrálo, není jisté. Brabantský kronikář Edmund de Dynter (1375–1448) píše, že pes měl vzteklinu, což by vysvětlovalo jeho agresivní chování. Podle jiných královna v noci přebývala v jiné místnosti.
Vprostřed noci se pak vydala svého manžela navštívit, čímž neúmyslně vyplašila pozorného psa, pro kterého náhle musela působit jako nepřítel.
Naopak pražský kanovník Pavel Žídek (1413–1471) přináší výpověď, dle níž Johana byla v manželství velice nešťastná, pročež se rozhodla zamořit se hladem! Je vůbec něco takového možné?
Asi ano, avšak Žídkovy záznamy jsou spíše sebranými historkami o Václavově životě a jejich pravdivost není potvrzená.
Je tu ale ještě jedna teorie. Podle ní došlo mezi královským párem k hádce, přičemž Václav, pravděpodobně dosti posilněný alkoholem, na svou ženu psa úmyslně poštval!
Johana se skutečně několikrát svému nejbližšímu okolí svěřila, že má občas ze svého manžela, když pije, strach. Výpovědi o Václavovu prchlivém temperamentu dokládají i jiné incidenty.
Vždyť o pár let později nechá zajmout a mučit doprovod pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna (asi 1350–1400).
Kruté vyslýchání nepřežije proslulý vikář Jan Nepomucký (†1393). „Když nadměrně popíjel, stával se zuřivým a byl pak velice zvrhlý a nebezpečný,“ píše de Dynter. Historiky dodnes rozděluje i otázka, jaký byl vůbec vztah Václava s Johanou.
Zatímco jedni tvrdí, že se navzdory častým přím hluboce milovali, jiní rovnou mluví o vzájemné nesnášenlivosti! Renomovaný český historik Jiří Spěváček (1923–1996) má jasno, když říká, že českému králi byla jeho žena lhostejná.
Proč nepřišel na pohřeb?
Před svatovítskou katedrálou se v mrazivém lednu roku 1387 tvoří dlouhé zástupy. Ze všech dálek sem přicházejí lidé, aby vzdali poslední hold zesnulé královně, jejíž tělo je podle tradic po několik dní vystaveno.
12. ledna jsou ostatky uloženy do svatovítské hrobky, kde spočívají dodnes. Zajímavé, že Václav se pohřbu nezúčastní. Brzy po tragédii se sebere a odjede na svůj hrad Žebrák, vzdálený asi 25 kilometrů západně od Karlštejna.
I tento krok působí na dějepisce dvousečně. Byl snad Václav příliš zdrcený na to, aby přihlížel pohřbu milované ženy, nebo pro svou necitlivost neviděl důvod, proč by se jím měl zdržovat? Ať tak či onak, záhada noci na Karlštejně zůstává dosud nerozřešena.
