„Tuhle radost mu neudělám,“ říká si německý generál Fridrich Paulus, když po něm Adolf Hitler žádá, aby si kvůli vojenskému neúspěchu u Stalingradu vzal život a zabránil tak německé ostudě. Paulus ovšem počítá s tím, že porážka znamená konec jeho kariéry.  

„Z hlediska cti nepřichází kapitulace vůbec v úvahu,“ odpovídá 30. ledna 1943 německý nacistický vůdce Adolf Hitler (1889–1945) na žádosti velitele své 6. armády Friedricha Pauluse (1890–1957) o ukončení bojů o ruské město Stalingrad (dnešní Volgograd).

Paulus je na konci ledna 1943 po pětiměsíčních bojích zahnaný do kouta.

V bezvýchodné situaci se 31. ledna 1943 ráno rozhodne kapitulovat. Vykoleduje si tím Hitlerovo odsouzení. „Jak si to usnadnil!

Ten muž se měl zastřelit, jako se dříve vojevůdci vrhali na meč, když viděli, že věc je ztracená,“ komentuje jeho rozhodnutí německý říšský kancléř. Sebevraždu ovšem Paulus nespáchá. Naopak, 2. února 1943 kapitulují i jeho poslední vojáci.  

Nejhorší porážka od Napoleonských válek 

Od této chvíle Němci ztrácejí mýtus neporazitelnosti. Rudá armáda je zničila, i když za cenu ztráty více než milionu mužů.

Porážka Němců má rozhodující vliv na vývoj na východní frontě 2. světové války. „Zničení 6. armády zapříčinilo ztrátu německé iniciativy na východě a bylo považováno za nejhorší porážku německých zbraní od dob rozdrcení pruské armády Napoleonem u Jeny a Auerstädtu v roce 1806,“ uvádí současný britský spisovatel Peter Antill.