„Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš,“ zapisuje si na přelomu 14. a 15. století mistr Jan Hus (1371 – 1415) poznámku na okraj traktátů anglického církevního reformátora Jana Viklefa. Svými názory ho Angličan hodně ovlivní.
Hus zatím ještě netuší, že jejich veřejné hlásání hodně přispěje k jeho konci na kostnické hranici.
Z Čech už tehdy, nepříliš dlouho po založení pražské univerzity, cestují studenti rozšířit si své obzory do Anglie. Domů si přivážejí knihy Jana Viklefa (asi 1320 – 1384). Jenže právě v nich se skrývá nebezpečí.
„Viklef byl opětovně prohlášen za kacíře a jeho spisy byly zakázány v samotné Anglii, i když on sám ještě nebyl potrestán a zemřel na svobodě roku 1384. Nebezpečí jeho učení si byla církev vědoma,“ objasňuje situaci český historik Jiří Kejř (*1921).
Směšná přezdívka
Už v Anglii vybere církev z jeho díla 24 nejnebezpečnějších tvrzení. Německý mistr Jan Hübner jich k nim v roce 1403 přidá ještě dalších 21. Na pražské univerzitě se strhnou bouřlivé diskuse pro i proti Viklefovým myšlenkám.
Stranou debat nezůstane ani pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka (asi 1376 –1411), který podle Kejře „nevynikal hlubokým vzděláním“.
Arcibiskup nařídí, aby mu všechny Viklefovy spisy přinesli. Shromáždí asi 200 knih. Chce prostudovat, jestli neobsahují bludy.
„Spisy měla prozkoumat arcibiskupem ustavená komise 4 doktorů teologie a 2 doktorů práv,“ vysvětluje český historik Vilém Herold (*1933).
Sám Zajíc by si v nich asi moc nepočetl, protože prý číst ani psát neuměl a studenti mu proto posměšně přezdívali „Zbyněk Abeceda.“
Král doporučuje počkat
Komise vznikne v březnu roku 1410 a po třech měsících 16. června 1410 arcibiskup vyhlašuje její závěry. 17 spisů podle ní obsahuje buď přímo kacířské myšlenky, nebo odchylky od katolické víry (například odkazy na různé rozporné filozofické spisy – pozn. red.).
Nařídí proto knihy spálit, ať je „jícen ohně odklidí z očí věřících“. Jeho rozhodnutí okamžitě vzbudí další vášně.
29. června se univerzita brání prohlášením, že s pálením „nesouhlasí z rozumných důvodů, aby bylo zabráněno pohoršení a aby se nestala účastna na chystaném zločinu“.
Rektor Jan Šindel (asi 1375 – asi 1456) protest přednese českému králi Václavovi IV. (1361 – 1419). Panovník hlavě církve doporučuje, aby rozhodnutí o zničení knih zatím odložila.
Snaží se arcibiskupa přimět, aby se s příznivci Viklefa smířil. Marně.
Zbabělý arcibiskup raději uteče
Hranice se spisy hoří už 16. července 1410 u paláce zvaného Biskupský dvůr na pražské Malé Straně.
„Je tragikou chvíle i života arcibiskupa Zbyňka, že jeho vzdělání nestačilo na plné porozumění všem sporům, ale také jeho podcenění zásahů samého krále Václava IV., který nebyl nakloněn mocenským zásahům církve,“ líčí Kejř.
Když ale oheň zhasne, dostane Zajíc strach před rozčilenými Pražany a králem. Rychle proto odjíždí na své sídlo do Roudnice nad Labem. S sebou si bere i zlato a stříbro z chrámového pokladu katedrály sv. Víta a tam na Viklefovy stoupence vyhlásí klatbu.
Václav IV. ale chce především zachovat klid. Vadí mu, že Češi mají pověst kacířů. Arcibiskupa viní z napjaté situace a komisi, která knihy kontrolovala, proto pozastaví příjem.