Mona Lisa sedá modelem před Leonarda a dodává, že je ten den v divné náladě. Nový svět sevře první známá epidemii neštovic. Čínské dynastii Ming zbývá 150 let vlády. A kdesi v severním Atlantiku se batolí malá mušle. Jméno a rodný list dostane až za dalších 500 let.
Kdyby měl oči, viděl by mlž arktika islandská (Arctica islandica), jak se kolem něj valí epochy – příchod i odchod renesance, průmyslové revoluce a nástup internetového věku.
Kdyby měl i mozek, možná by se vyhnul síti nalíčené u pobřeží Islandu v roce 2006. Tehdy bere jeho staletí trvající svatý klid za své, když jej z mořského dna vyloví všeteční vědci z university ve Walesu.
Je třeba zabít Ming
Dlouho je pouze jednou z várky 200 islandských mušlí. Pak si ale badatelé všimnou něčeho zvláštního. Jeden exemplář má na ulitě tolik prstenců, že se téměř slévají. Rýhy přitom napovídají stáří jedince – každý rok jim přibude jedna.
O rok později už univerzita publikuje článek, který se dočká pozornosti médií na celém světě. Zjistí, že škeble je rekordních 405–410 let stará matrona. Mušle okamžitě putuje na stránky Guinnessovy knihy rekordů jako nejstarší živočich světa.
Novináři ji pokřtí na Ming, podle středověké čínské dynastie, do jejíž doby vlády se narodí. Je zde ale jedna potíž: Určení věku je drastické, nejlépe se rýhy počítají z vnitřku ulity. A k tomu je třeba Ming zahubit.
Na oltář vědy
Tato skutečnost postaví badatele Bangorské university ve Walesu na pranýř. Fanoušci Ming na celém světě zuří. Titulky novin začnou vědce osočovat z toho, že nejstaršího živočicha zavraždili záměrně.
„Dostali jsme hromadu emailů, obviňující nás z toho, že jsme zabijáci mušlí,“ říká profesor James Scourse. Vědci na kritiku odpovídají stoicky: „Ročně se komerčně vyloví přes 117 000 těchto mlžů.
Kdokoliv, kdo snědl mušlí polévku v Nové Anglii, požil zřejmě i maso tohoto druhu.
A některé mohly být stejně staré nebo starší než ta, kterou jsme našli my.“ Skutečností nicméně je, že než dojde k post-humánním počtům, mušle už je dávno po smrti.
Ming umírá totiž už v mrazáku na palubě lodi, která je vyloví, stejně jako ostatní z várky.
Ještě starší, než jsme doufali
Tím ovšem celá aféra nekončí. „Spletli jsme se.
Poprvé jsme uspěchali publikování našich závěrů,“ ozve se znovu Bangorské univerzity roku 2013. Protože je stvoření tak neuvěřitelně staré, prstence jsou namačkány hustě u sebe – a vědci se prostě přepočítají.
K určení skutečného věku mlže dopomůže až uhlíková metoda. Ta ukáže, že v době, kdy Ming zemře, je stará 507 let s tolerancí jeden až dva roky. Na svět přijde v roce 1499. Je současnicí Kryštofa Kolumba (1451–1506) i Leonarda da Vinci (1452–1519). Pokud už předtím láme rekordy, teď si buduje slušný náskok.
Oběť nevyjde nadarmo
Vědci ale neloví arktiky proto, aby jim počítali rýhy na zádech. Jsou perfektním nástrojem ke studiu historie klimatu oceánů – každá rýha na ulitě odráží změny v jejich ekosystému. A v tomto ohledu je díky svému stáří Ming trefou do černého.
„Existuje hodně způsobů, jak mapovat minulé klima na zemi. Pro mořské prostředí máme ale jen velmi limitovaná data,“ vysvětluje Paul Butler z Bangorské univerzity.
„A. islandica nám poskytuje přehled o teplotě oceánů rok za rokem.“ Nakonec se můžeme lecčemu přiučit v záležitosti její extrémní dlouhověkosti. „Tito mlži mají velmi nízkou spotřebu kyslíku.
Když mají zvířata tak pomalý metabolismus, běžně se dožívají velice vysokého věku,“ dodává německá mořská bioložka Doris Abeleová. Pokud tedy po sobě Ming zanechá nějaký odkaz, pak zní: Leností k dlouhověkosti!
