Některá z Napoleonových příbuzných nebo ruská velkokněžna. To jsou potenciální nevěsty pro Jana, bratra císaře Františka I. Arcivévoda však o žádnou neprojevuje zájem. „Raději zůstanu starým mládencem,“ odmítá se podvolit dynastickému sňatku. Nevěstu si nakonec vybírá podle svého gusta… 

Během jednoho z pobytů v oblíbeném Štýrsku se arcivévoda Jan (1782–1859) s přáteli plaví po Toplickém jezeře, když vtom pozornost společnosti upoutají čtyři bílé body na břehu. Se zaujetím se dohadují, co by to jen mohlo být.

Když se přiblíží, zjišťují, že jde o čtyři mladé dívky v bílých šatech. Ty se později připojí k arcivévodově společnosti i s dalšími místními obyvateli. Jan na všech krasavicích může oči nechat, ale jen jedna jej dojme svou nevinností.

Patnáctiletá Anna Plochlová (1804–1885), nejstarší ze 13 dětí poštmistra z Aussee. Její tvář už arcivévoda nedokáže vymazat ze své paměti.

Proklepnutá špiony 

Dobře si však uvědomuje, že jejich vztah by byl skandální. Nechce pošpinit dívčinu pověst tím, že by byla označována za šlechtickou milenku. Setkává se s ní proto zřídka a vždy jen letmo, přesto oboustranná jiskra přeskočí.

Až rok po seznámení si dvojice vyměňuje na znamení přízně kadeře svých vlasů. I další setkání probíhají spíše v rychlosti z obav před klepy. Annin otec však přece jen cosi vytuší a začíná dceři hledat rovnocenného ženicha. To Jana přiměje k akci.

5. února 1823, necelé čtyři roky od seznámení se svou vyvolenou, navštěvuje ve Vídni při osobní audienci císařského bratra Františka (1768–1835).

Žádá ho o svolení k sňatku. Kupodivu se František I. tváří přívětivě. Svého mladšího sourozence má rád. V dubnu téhož roku mu uděluje písemný souhlas se svatbou, ale… Z listu je znát, že ze svazku není dvakrát nadšený.

Názor zřejmě změnil pod vlivem knížete Metternicha (1773–1859), který arcivévodu nemá v oblibě. Se sporným dopisem zároveň do Štýrska míří tajní agenti z Vídně, kteří mají za úkol diskrétně prověřit rodinu Anny Plochlové.

Je to „obyčejné selské děvče,“ hlásí později svému zaměstnavateli. Pro život u dvora zcela nevhodné…

Místo nevěsty hospodyní

Při další schůzce si císař na Janovi vynutí slib, že svatbu prozatím odloží.

Arcivévoda si však vymůže svolení, že Annu smí přijmout jako hospodyni do své domácnosti. „Bohudíky zato, že jste tady, zde je náš dům, do kterého nyní vstoupíte, abyste ho už nikdy neopustila,“ vítá dívku na svém sídle s jednoznačným příslibem.

Anna si však na svatbu počká ještě dalších pět a půl roku, vyplněných vídeňskými pomluvami a intrikami. Teprve pak císař kapituluje.

Císařské políbení 

O půlnoci 18. února 1829 se v kapli Janova štýrského sídla Brandhofu koná tajná svatba. Tak tajná, že si o ní brzy šušká celá monarchie. Lidé si příběh o oddané lásce dokreslují nejrůznějšími mýty.

Habsburská rodina nakonec vezme na milost i prostou dceru poštmistra. V zimě 1834 je Anna Plochlová, tehdy už obohacená o šlechtický titul, oficiálně přijata ve vídeňském paláci Hofburgu.

Situaci ji významně usnadní císařovna Karolina Augusta (1792–1873), čtvrtá choť Františka I. Navzdory přísnému dvornímu protokolu ke své švagrové vřele přistupuje a políbí ji na obě tváře.