Čím hlouběji do tmy se vydáte, tím je šance na návrat menší. Přesto se tu podél vlhkých stěn čas od času vine lidský šepot. Ponurý podzemní labyrint pod ukrajinským přístavním městem Oděsa totiž děsí i láká zároveň.

Kam se hrabe Paříž nebo Řím. Ani jedna z těchto světových metropolí nemá pod sebou to, co Oděsa – pravděpodobně nejrozsáhlejší síť katakomb na světě, táhnoucí se v odhadované celkové délce 2500 km. Kolik měří přesně, ale nikdo neví.

Do dnešní doby je zmapováno pouhých 15 procent jejich rozlohy. Kdo se tu ztratí, většinou se už živý nevrátí.

Chaotický labyrint vlhkých chodeb

Tajuplné oděské podzemní bludiště je neodmyslitelně spjato s dobami budování města, založeného v roce 1794 za vlády carevny Kateřiny II. Veliké (1729–1796). Jak se metropole rozrůstá, stoupá poptávka po levném a snadno dostupném pracovním materiálu.

Naštěstí není potřeba chodit daleko. Oděsa totiž „sedí“ na podloží z lehkého, trvanlivého žlutého vápence. V 19. století se tak rozjíždí těžba kamene ve velkém a tvář katakomb dostává konkrétní obrysy.

Hluboko pod zem jsou nahnáni dělníci, aby z temnot vysekali či vyřezali potřebný kámen. Těží se v různých úrovních, v některých místech až 60 metrů pod hladinou moře. Je to neskutečná dřina, jejímž výsledkem je chaotický labyrint vlhkých chodeb, který nikdo nemapuje.

Každým rokem přibude na černý seznam pár nových nešťastníků, kteří se z podzemního mraveniště nevrátí. Snaha o jejich nalezení, ať už živých, nebo mrtvých, je navíc nulová, protože úřady postrádají potřebné kapacity.

Volání o pomoc je zbytečné. Kamenné stěny pohlcují zvuk, takže ho nikdo neuslyší. Přesto tady o dobrodruhy není nouze. Mají sice možnost nechat se vést průvodcem, bádání na vlastní pěst je ovšem často lákavější.