Zhatila úspěch premiéry Lazebníka Sevillského černá kočka?

Gioacchino Rossini vzal na sebe nelehký úkol. Napsat operu za pouhých čtrnáct dní není jen tak. Skladatel jeho formátu to nakonec zvládne. Když ale přichází den D slavnostní premiéry, nažene mu strach jedno obávané zvíře.

Na konci roku 1815 se mohou italské operní domy po dílech skladatele Gioacchina Rossiniho (1792–1868) doslova utlouct. Skládá sice hlavně pro neapolskou operu, ale i ostatní chtějí uvádět jeho kusy. Trpí proto neustálou časovou tísní.

Figaro v Lazebníku sevillském. Na slavnou operu má skladatel pouhé dva týdny.

„Rádi bychom uvedli novou operu od vás,“ jedná s věčně nestíhajícím Rossinim Puca Sforza Cesarini, impresário římské opery v polovině prosince 1815. Když Rossini na jeho přání 15. prosince 1815 nakonec kývne, na sepsání díla mu zbývá pouhých čtrnáct dnů.

Přesto nakonec stihne novou operu s názvem Lazebník sevillský odevzdat včas. Hudebníci dílo nastudují a už 20. února 1816 uvítá Řím její první provedení.

Giaccomo Rossini vidí před představením černé zvíře. Bojí se, že opernímu kousku přinese smůlu.

Za všechno může kočka

„Kuš, zmiz pryč,“ vyžene krátce před začátkem představení skladatel z jeviště naježenou černou kočku. Všude panuje čilý ruch, chystají se kulisy, zpěváci se rozezpívávají. Kočku zaujaly přípravy a chce se podívat, co se to děje.

Nakonec ale přeběhne hlediště a zmizí v zákulisí. „Jen aby to nepřineslo smůlu,“ pomyslí si skladatel, ale za chvíli už si na příhodu ani nevzpomene. Jenže už od začátku představení se z hlediště ozývá stále silnější pískot, pokřik a hluk.

Slavná opera Lazebník Sevillský. Její premiéru ale provázely problémy.

Mezi premiérovými hosty sedí i příznivci stejnojmenné opery italského skladatele Giovanniho Paisiella (1740 – 1816), kteří ovšem nevybíravě dávají najevo, kdo je jejich favoritem. Během hry nastane i několik technických poruch.

„To ta nešťastná kočka,“ vzpomene si Rossini, ale nakonec hru přece jenom oddiriguje dokonce.

Nakonec tvůrci Rossinimu všichni povolávají slávu.

Oslava se protáhne do rána

Odejde s klidem spát, jakoby se žádná ostuda ani nekonala. Při dalším představení ovšem už pro jistotu taktovku přenechá jinému dirigentovi. Jeho nástupce se ujme svých povinností a nové publikum římské opery odměňuje druhé uvedení Lazebníka salvami potlesku.

Kdosi se pak pozdě večer dobývá do Rossiniho bytu. Když skladatel konečně otevře dveře, uvidí před sebou dav lidí. „Je to triumf, máte obrovský úspěch,“ překřikují se jeho nadšení příznivci.

Než se stihne vzpamatovat, vezmou ho na ramena a nesou do blízké restaurace. Tam oslavují až do rána.