Olympijský oheň je vyjádřením kontinuity mezi starověkými a novověkými olympijskými hrami.

Již v době, kdy v olympijských areálech možná teprve finišují poslední stavební úpravy, schyluje se v řecké Olympii k rituálnímu zapálení ohně v kulisách starověkého areálu.

Olympijský oheň je připraven na transfer štafetou do aktuálního místa konání her. Štafeta s hořící pochodní poprvé doběhla do cíle v době konání Letních olympijských her v Berlíně v roce 1936.

První štafeta

V průběhu štafety olympijského ohně se mohou objevit potíže nejen technické, ale i politické. Tak tomu bylo i v případě historicky první štafety v roce 1936, kdy olympijský oheň putoval po území Československa.

Němečtí organizátoři totiž ke štafetě po našem území vydali značně podivný plakát. Čím upoutal? Provokativní plakát zobrazoval území Československa okleštěné o pohraniční území s německou menšinou.

Jednalo se o stav, který skutečně brzy nastal v souvislosti se závěry nechvalně známé konference v Mnichově. Československo vůči tomuto plakátu oficiálně protestovalo. Dostalo se mu však ujištění, že se jedná o politováníhodný omyl.

Nebyl to chybný plakát, pouze jaksi „předběhl“ dobu. Nicméně, první štafeta s olympijským ohněm zdárně dorazila do Berlína. Podílelo se na ní 3 331 běžců, kteří oheň přenesli na trase dlouhé 3 187 kilometrů za necelých dvanáct dní.

Oheň cestovatel

Ne všem se však štafeta s olympijským ohněm zamlouvá. Svéráznou a provokativní formu protestu si zvolila skupina australských studentů v době olympiády v Melbourne v roce 1956. Vyrobili si vlastní pochodeň (z nohy židle a plechovky od švestkového pudinku).

Tuto „olympijskou“ pochodeň pak předal falešný běžec koncové celebritě – starostovi Melbourne, aby se následně rozplynul v davu přihlížejících. Olympijský oheň již cestoval lodí, letadlem, vlakem, metrem, nesli jej i jezdci na koních.

V roce 1976 byl oheň poslán z Evropy do Ameriky ve formě rádiového signálu. Olympijský oheň pronikl ve formě podvodní světlice i pod mořskou hladinu. Stalo se tak v roce 2000 u břehů Austrálie.

V roce 2014 si zase oheň štafetově předávali potápěči pod hladinou ruského jezera Bajkal. Globální cestu po světě absolvoval olympijský oheň například v roce 2004, kdy štafeta trvala dlouhých 78 dní.