Jsou zářivě žluté, roztomilé, pískají a plavou ve vodě. Dokážete se při pohledu na gumovou kachničku ubránit úsměvu? Kde se ale tato ikonická hračka vlastně vzala?
Aby se mohla zrodit gumová kachnička, potřebujeme gumu. Jenže ta pravá se nedá vyrobit, jde o přírodní materiál ze stromu jménem kaučukovník brazilský. Po naříznutí z něj vytéká bílý latex, který je po ztuhnutí pružný.
Když lidí tuto vlastnost kaučukovníku objeví, jsou nadšeni. Dokud nezačne být moc horko. Guma (v latině původně přírodní pryskyřice) se totiž při vysokých teplotách roztéká a lepí!
Naštěstí americký vynálezce Charles Goodyear (1800–1860) tak dlouho provádí všemožné pokusy, až mu kousek gumy smíchaný se sírou omylem spadne na rozpálenou plotnu. Čeká, že se rozpustí, ale ona ztvrdla!
Podle římského boha ohně dostane proces jméno vulkanizace a konečně vznikají první gumové výrobky. Hlavní jsou pneumatiky, ale nechybí ani kachničky. Jsou těžké a neplavou. Používající se jako žvýkací hračky pro miminka nebo pro psy.
Začněte plavat!
„Gumové kachny by mohly by umět i něco jiného,“ přemýšlí vědci ve 20. století a roce 1931 si Eleanor Shannahanová z Marylandu podá patent na kachničku stříkající vodu.
O pár let později, když se stávají populárními postavičky Walta Disneye (1901–1966), se objevují figurky v podobě kačera Donalda.
Dnešní typický vzhled ovšem dodá kachničkám až gruzínsko-americký sochař Peter Ganine (1900–1974). Nejprve vytvoří usměvavou kachnu jako plastiku, pak se rozhodne vytvořit takovou hračku, která bude skutečně plavat ve vodě.
V roce 1947 tedy představuje kachničku z lehčího a pružnějšího vinylu. Prodá se jich 50 milionů kusů. A i když se jim stále říká gumové kachničky, z vinylu se vyrábějí dodnes.
Cesta ke slávě
Ještě by to chtělo nějaké vylepšení. V 60. letech začnou kachničky pískat! O zvuk se postará malý otvor, jímž se vzduch protlačuje ven, a také jazýček nad ním, který se po zmáčknutí kačenky rozvibruje.
Pískání je skvělým efektem třeba při písničce a využijí toho tvůrci amerického seriálu Sezame, otevři se (v originále Sesame Street).
Když se hrdina Ernie v epizodě z roku 1970 koupe ve vaně plné pěny, vytáhne z ní gumovou kačenku a začne s ní pískat do rytmu. Pak jí zazpívá o tom, že je jeho nejlepším kamarádem, a chytlavá melodie se stane hitem.
Dětská písnička Rubber Duckie se protlačí dokonce do hitparád amerických rádií. A z gumové kačenky je ikona popkultury!
Stateční hrdinové
Malíř pokojů, který pracuje roku 2001 v koupelně královny Alžběty II. (1926–2022), v jednu chvíli málem spadne ze štaflí. Co se stalo? Zahlédl na vaně žlutou kachničku s korunou na hlavě!
Když tento příběh obletí média, kachničky se začnou prodávat ještě víc než předtím.
Nejsou jen hračkou pro děti, ale módní záležitostí! Sběratelé jich mají tisíce kusů, obchody se suvenýry přetékají kachničkami v nejrůznějších stylizacích.
Osud nevinných kačenek je však ještě pestřejší. Stanou se prostředkem k vybírání peněz na charitu, díky závodům v plavání po vodě, které se konají v Evropě i Americe.
Je z nich pomůcka pro vědce, neboť když jich v roce 1992 uniknou desítky tisíc z nákladní lodi do Tichého oceánu, dají se na nich pozorovat pohyby oceánských proudů.
A poslouží i jako maskot protestů. V Thajsku v roce 2020 chtějí demonstranti s nafukovacími kachnami ukázat absurditu politických rozhodnutí. Nakonec se jim hodí jako ochrana před slzným plynem a vodními děly.
