„Můj denní režim: do 11,00 úřadování v posteli, po obědě hodina spánku, celý den alkohol a doutníky, tak jsem porazil Hitlera,“ chlubí se britský premiér Winston Churchill. I když samozřejmě trochu přehání, rozhodně si neodepře žádné požitky.

Ložnice Winstona Churchilla (1874–1965) v jeho domě v Chartwellu, ležícím asi 3 kilometry na jih od Westerhamu v anglickém hrabství Kent, je vyhřátá přesně na 23 °C, jak to má politik rád.

Přesně na osmou hodinu mu do postele přinesou typickou anglickou snídani: volské oko, smaženou slaninu, opečené párky, fazole v rajské omáčce, smažené žampiony a smažený chleba. Churchill si hoví v posteli.

Chová se jako aristokrat. Aby celá jeho domácnost v Chartwellu (dům koupil v roce 1922 a až do konce života v něm trávil co nejvíce času), dobře fungovala, zaměstnává devět sluhů:

dva sekretáře, tři zahradníky, šoféra, štolbu pro koně, hospodářského správce a chůvu či vychovatelku pro svoje čtyři děti. Jeden ze sekretářů mu každé ráno přinese do postele výtisky čerstvých novin.

Sir Winston je všechny přečte, pak se oblékne a začne svůj den sklenkou suchého sherry.

Manželka ví nejlépe, co choti chutná

Úřaduje. Obvykle diktuje sekretářce nebo také píše různá memoranda. Právě kolem jedenácté si dá první whiskey s ledem. Stejně jako nikdy nevyndá z úst doutník, vždy mívá u postele sklenici whiskey nebo brandy.

Patří mezi velké příznivce značky Johny Walker a dokáže jí vypít láhev denně, aniž vypadal opile. Následuje oběd o 13.00 hodině. Výběr jídla má na starosti jeho žena Clementina (1885–1997), která přesně ví, co manželovi chutná.

Mezi jeho oblíbená jídla patří husí krk plněný nádivkou z mletého vepřového masa. Na obou koncích se krk zašije a vaří ve slané vodě s kmínem a cibulí. Servíruje se studený, nakrájený na plátky.

U oběda nesmí chybět kvalitní víno, obvykle jedna či dvě láhve šampaňského, burgundského nebo portského. Po obědě si ještě dopřeje kávu s brandy a hodinku si schrupne v posteli.

Společnost mu dělá whisky

Kolem třetí odpoledne se jde projít do chartwellských zahrad, které jsou jeho dílem. Vytváří zde složitou soustavu jezer, hrází a fontán, rád totiž fyzicky pracuje. Věnuje se zedničině a za svoji denní normu považuje položení dvou set cihel.

Zídky a chatky v zahradách staví sám, také zřizuje tenisový kurt pro svoji ženu a osvětlený plavecký bazén vybavený filtrací. Při zahradních procházkách s oblibou krmí jeleny nebo vodní ptactvo v jezírkách.

O páté hodině přichází na řadu každodenní siesta, kdy čerpá energii do další práce. Společnost mu přitom dělají nejlepší kubánské doutníky (ještě po osmdesátce jich zvládl deset denně) a whisky či brandy.

Odpočívá různě, například v mládí rád hraje pólo, v letech 1915–1955 maluje. Nepostrádá talent, a proto během svého života vytvoří stovky barevných olejomaleb, které podepisuje iniciálami WSC.

Okno svítí celou noc

Následuje v 18.00 hodin bohatá večeře. I tentokrát je výběr jídla na jeho ženě, které Winston něžně říká Cat (kočka) a svým dětem (tři dcery a syn) potom koťata. Tentokrát Clementina zvolí další z jeho oblíbených jídel.

Telecí (může být také vepřový) mozeček smíchaný se sýrem a upečený jako placka. Servíruje se s vařenými bramborami a čerstvým zeleninovým salátem. Opět popíjí víno. V kině se podívá na nějaký film a pak se pouští do práce.

Někdy stráví úřadováním skoro celou noc. Není výjimkou, když jeho okno svítí až do čtyř hodin do rána. Teprve potom uléhá do postele.