„Zase nepovedená,“ rozčílí se Raffael Santi a vyhodí skicu. Za chvíli je kolem něj pěkný nepořádek. Dává si ale záležet na každičkém detailu. Aby ne, když si za své dílo také řekne opravdu vysokou cenu. Za peníze je třeba odvést kvalitu…
Paní Atalanta Baglioniová objednává roku 1507 pro kostel v italské Perugii obraz na uctění památky svého zabitého syna. Třiadvacetiletý nadějný malíř Raffael Santi (1483 – 1520) se dlouhé měsíce věnuje svědomité přípravě.
Kreslí svoji vizi celého obrazu i jeho jednotlivých detailů. Modely si u něj podávají dveře a na podlahu své dílny odhazuje skici, se kterými není spokojen.
Svoje peníze musí vymáhat
„Inspiraci pro Ježíše Krista jsem našel u Michelangelovy Piety,“ přiznává mnohem později, už před dokončeným obrazem Ukládání Krista do hrobu. Věnoval mu ohromné množství energie, ale Baglioniová je stěží schopná jeho mistrovství ocenit. Zdráhá se vyplatit mu honorář a Raffaelovi nezbývá, než ho vymáhat.
Naštěstí se brzy karta obrací.
Na doporučení malíře Donata Bramanteho (1444 – 1514) vstupuje Raffael roku 1508 do služeb papeže Julia II. Vymaluje jeho soukromé vatikánské komnaty a od této chvíle si už může ceny za svoji práci určovat sám a na sobě rozhodně nešetří.
Handrkovat o honoráře skončilo
„Chci sto dukátů,“ prohlásí sebevědomě umělec, když má na zakázku zhotovit obraz madony.
Pro porovnání, všestranný umělec Leonardo da Vinci (1452 – 1519) prodal svůj slavný obraz Mona Lisa francouzskému králi Františkovi I. (1494 – 1547) za 4000 dukátů.
Ty tam jsou ovšem doby, kdy se Raffael musel o každý peníz handrkovat. Zákazník jenom tiše souhlasně přikývne. I když je to vysoká částka, dávka snobismu mu nedovolí odporovat.
Rady od nejlepšího finančníka Evropy
„Všechno vyneslo Raffaelovi nejenom rostoucí slávu, ale i odměny, a protože chtěl po sobě zanechat památku, dal si v Římě, na Borgo Nuovo postavit palác,“ líčí jeho životopisec Georgio Vasari (1511 – 1574).
Nejdřív si roku 1515 Raffael kupuje dům v Borgu, později i zbořený palác Caprini, který v roce 1517 velkoryse přestavuje. O rok později se stává i majitelem vinice.
Raffaelovým rádcem se stává bankéř Agostino Chigi (1466 – 1520), jeden z nejschopnějších finančníků v Evropě.
Jako houby po dešti proto přibývají záznamy o malířových příjmech pocházejících přímo z papežské pokladny od Julia II. Množí se i zápisy o půjčkách, které na slušný úrok poskytoval ostatním lidem.
