Osamělá slunečnice za plotem v zahrádce, nebo zlatá záplava na polích… Ať jsou kdekoliv, bereme je jako symbol slunečných letních dnů. Není divu, když se točí za sluncem! Jak to vlastně dokážou? A víte, že jejich semínka jsou hotovou nutriční bombou? Také umí čistit půdu, krmit ptáky i mírnit smutek!

Když se řekne léto, většina z nás si představí modré nebe, teplé sluneční paprsky… a mezi tím vším třeba i hrdě vzpřímenou slunečnici. Tato zářivá královna léta v sobě ukrývá mnohé:

bohatou historii, překvapivé legendy, praktické využití i malá vědecká tajemství.

Květina z Nového světa

Slunečnice pochází z Ameriky, kde je už před tisíci lety součástí každodenního života původních obyvatel, včetně Aztéků nebo Inků.

Indiánské kmeny ji pěstují nejen jako cenný zdroj potravy a oleje, ale je pro ně symbolem síly, životní energie a spojení se sluncem – často ji používají při obřadech a rituálech, které uctívají plodnost Země a dary přírody. Vytvoří okolo ní také řadu legend.

Jedna z nich vypráví o mladé dívce jménem Nahimana, která se zamilovala do samotného Slunce. Každé ráno s prvními paprsky vstávala a otáčela se za jeho světlem, a když Slunce zapadlo, smutnila, že je pryč.

Bohové dojatí její oddaností proměnili Nahimanu ve vysokou, krásnou rostlinu se zlatým květem, který se neustále otáčí za svým milovaným. Tak prý vznikla první slunečnice.

Do Evropy se tato květina dostává až v 16. století, kdy ji španělští průzkumníci přivážejí jako jednu z exotických rostlin ze svých výprav do Nového světa.

Pole plná slunečnic

Zprvu je spíše ozdobou zámeckých zahrad, ale její praktické využití se rychle rozšíří i mezi obyčejné lidi.

Slunečnice se tak postupně stane jednou z nejoblíbenějších květin starého kontinentu nejen díky svému zářivému vzhledu, ale také pro cenná semena a olej, které brzy najdou široké využití v evropském zemědělství.

Zatímco původní obyvatelé Ameriky vytvářejí okolo slunečnice poetické příběhy, v Evropě se na ni lidé dívají mnohem praktičtěji.

V 19. století se například věří, že slunečnice může pomoci v boji proti malárii, a tak se vysazuje v oblastech, kde je tato nemoc rozšířená. Důvod? Vysoké rostliny mají podle tehdejších představ nasávat „špatné výpary“ z okolí a čistit vzduch.

I když to dnes zní úsměvně, právě díky podobným pokusům se slunečnice stále častěji objevovala nejen na zahradách, ale i na polích. V průběhu 18. a 19. století se z ní postupně stává důležitá zemědělská plodina.

Od kořene po květ

V Rusku si slunečnice díky svým olejnatým semenům získá dokonce takovou oblibu, že ji car podpoří jako náhradu za jiné tuky během půstu, protože na rozdíl od másla či sádla není považována za živočišný produkt.

Slunečnice tedy zdaleka není jen na okrasu, je doslova multifunkční rostlina. Její semena jsou plná zdravých tuků, především omega-6 mastných kyselin, které prospívají srdci.

Najdeme v nich také vitamín E, silný antioxidant chránící buňky před poškozením, a minerály jako hořčík, selen, měď či zinek. Slunečnicový olej je jedním z nejpoužívanějších rostlinných olejů: je jemný, neutrální a ideální na vaření, pečení i do salátů.

Semínka si lidé rádi přidávají do pečiva, müsli nebo je chroupou jen tak – a co víc, milují je také ptáci a drobná zvířata. Kromě toho se slunečnice využívá i mimo kuchyni.

Její zbytky po sklizni se mohou stát krmivem pro dobytek, podestýlkou nebo dokonce surovinou pro výrobu biopaliv.

Cesta za sluncem

A protože její hluboké kořeny dokážou absorbovat z půdy zbytky těžkých kovů, je ideální rostlinou pro fytoremediaci (přírodní čištění znečištěné půdy). Tato zlatá květina je tedy nejen krásná, ale i neuvěřitelně užitečná.

A zatímco připravuje půdu pro jiné rostliny, ona sama se pěstuje poměrně snadno, základem je slunné stanoviště a propustná zemina. Díky své odolnosti vůči suchu a škůdcům je oblíbená jak mezi zemědělci, tak i zahrádkáři.

Tyto půvabné květiny získaly své pojmenování podle slunce nejenom proto, že se mu svou barvou podobají, ale hlavně kvůli své typické vlastnosti – sledují během dne jeho pohyb po obloze.

Tuto schopnost mají jen poupata, zatímco zralé květy zůstávají trvale obráceny k východu. Fascinující fenomén následování slunečního kotouče se nazývá heliotropismus.

Děje se tak kvůli rostlinnému hormonu auxinu, který stimuluje růst rostlinného pletiva a je zvláště citlivý na světlo. Hromadí se na zastíněné straně stonku, což způsobuje rychlejší růst slunečnice v tomto místě a tím i naklánění celé rostlinky za sluncem.

Řeč květin

Slunečnice má však význam i symbolický. Spiritualistické náboženské hnutí si ji vybralo jako symbol, protože se obrací ke slunci, stejně jako se prý „spiritualismus obrací ke světlu pravdy“.

Ve svém logu ji má rovněž nejstarší veganská společnost na světě The Vegan Society. V mnoha kulturách je považována za květinu štěstí, dlouhověkosti, víry či oddanosti.

V Číně symbolizuje dlouhý život a štěstí, zatímco ve viktoriánské Anglii, kde se rozvinula takzvaná „řeč květin“, znamenala obdiv a respekt. V moderní historii se stala také květinou vzpomínek.

Na ukrajinském poli, kam v roce 2014 dopadl ruskými silami sestřelený let Malaysia Airlines (MH17), byla později získána semena slunečnic, která byla zaseta jako památka v zemích obětí této tragédie.

Slunečnice se stala i symbolem vzdoru v kontextu války na Ukrajině, je totiž národní květinou této země. Ale tyto květy na mezinárodní scéně zazářily i ve veselejších souvislostech.

V roce 2021 měla zástupkyně Dominikánské republiky na soutěži krásy Miss Universe kostým nazvaný Bohyně slunečnic ze zlaté látky se skutečnými slunečnicemi připevněnými na šatech. A mimochodem: slunečnice rostou i ve vesmíru!

Byly součástí experimentů na Mezinárodní vesmírné stanici, kde vědci zkoumali, jak se rostliny chovají v mikrogravitaci a jestli mohou sloužit jako potrava pro astronauty.

Víte, že…

… nejvyšší slunečnice na světě měří 9,17 metru, tedy zhruba jako dvoupatrový dům? Vypěstoval ji v roce 2014 německý zemědělec Peter Schiffer, který se díky obřím slunečnicím zapsal do Guinnessovy knihy rekordů už několikrát.