Toulali se po mrazivém severu miliony let. A pak náhle a tajemně zmizeli. Teď jsou najednou mamuti zase zpět.
Jak se rozpouští arktický led, vykopávají moderní lovci mamutů ze země pozůstatky prehistorických zvířat s daleko větší intenzitou a úspěchem než dřív.
Díky klimatickým změnám a globálnímu oteplování se dozvídáme stále více o prapodivných tajemstvích pravěkých obyvatel naší planety. Permafrost totiž taje a na světlo světa se vrací dávno pohřbené ostatky mrtvých mamutů.
Někdy to jsou kosti, jindy kompletní těla dosud uložená v ledu jako v nějakém obrovském mrazáku. Vědci tak postupně odhalují další a další tajemství stavby těla pravěkých mamutích obrů a jejich životního stylu.
Není mamut jako mamut
Když se řekne mamut, většině evropských čtenářů naskočí představa mamuta srstnatého, zatímco obyvatelé Severní Ameriky mají blíže k mamutu kolumbuskému. Vědci se ovšem shodují na tom, že oba mamutí druhy vyhynuly v podstatě ve stejné době.
Jen málo se ví o trpasličím mamutovi z Wranglerových ostrovů, který byl vysoký jen okolo 1,8 metru a vyhynul teprve okolo 1500 př. n.l., tedy v období, kdy se v oblasti Blízkého východu formovaly první velké lidské civilizace.
Chlupatí příbuzní slonů
Mamuti byli bližšími příbuznými dnešního slona indického, než je slon africký. Jak je to možné? Mamuti se totiž odštěpili od asijských slonů před asi 4 800 000 let. Stalo se tak asi 2 500 000 let poté, co se společně odštěpili od afrických slonů.
A protože je znám případ, kdy spolu slon africký a slon indický měli živého potomka, předpokládá se, že pokud by mamuti nevymřeli, bylo by možné je se slonem indickým zkřížit.
Nalezeno už 39 mamutů
K tomu by bylo ovšem potřeba mimo jiné získat genetický materiál ze zmrzlých ostatků mamutů, což není tak jednoduché, jak by se snad mohlo zdát. Dosud bylo v severních oblastech Sibiře nalezeno 39 zmrzlých mamutů.
Jen 4 z nich ale byli kompletní – ve většině případů těla vykazují známky rozkladu ještě před tím, než zmrzla a později se vysušila.
V roce 2007 bylo ale na ruském poloostrově Jamal objeveno kompletní tělo mamutího mláděte, jež je považováno za dosud nejzachovalejší exemplář. Dostalo jméno Ljuba – po manželce lovce, který jej nalezl.
Objevují se teď každý rok
Velký posun k oživení jednoho z nejznámějších a nejikoničtějších tvorů pravěku učinila v roce 2013 expedice složená z členů ruské zeměpisné společnosti a odborníků z jakutské univerzity.
Ta vyrazila k již dříve objeveným ostatkům mamutí samice na ostrově Malyj Ljachovskij, nacházejícího se u pobřeží Severního ledového oceánu.
„V Rusku se objevují mamuti prakticky každý rok, tato expedice však poprvé mířila k samici v tak dobrém stavu,“ prohlásil šéf výpravy Semjon Grigorjev.
Krev! Mamutí krev!
Zvíře podle něj zahynulo před 10 000 až 15 000 lety ve věku asi 60 let. „Nejspíš spadla do díry plné vody anebo do bažiny, v níž uvízla do poloviny své výšky.
Spodek těla zmrznul,“ přiblížil klíčový proces Grigorjev s tím, že horní část těla mamutí samice zřejmě pozřeli tehdejší predátoři. V perfektně zmrazených ostatcích byla jeho týmem objevena nejen zachovalá svalová tkáň, ale také krev!
V roce 2015 pak začala skupina vědců pod vedením jihokorejského odborníka na klonování Hwang Woo-Suka, který je považován za „otce“ prvního naklonovaného psa, z jedné nohy této hlubokozamrazené samice extrahovat DNA.
Mamut z umělé dělohy?
Nastává ale malý problém – odnošení takového embrya. Experimentovat s vybranou samicí slona indického, nebo počkat na umělou dělohu?
Tato technologie sice ještě není spolehlivě k dispozici, ale co znamená pár let čekání oproti desítkám tisíc let v mrazivém ledu…
Navíc je třeba pečlivě vytvořit hybridní embryo, které bude vycházet z dnešního slona indického, ale jeho DNA bude pozměněna tak, aby obsahovala rysy mamuta.
Například menší uši, více podkožního tuku, dlouhé chlupy a další vlastnosti usnadňující tomuto tvorovi adaptaci na chladné prostředí.
Pustíme je do volné přírody?
Výsledkem zmíněných výzkumů by skutečně a bez přehánění mohlo být oživení mamuta, s tímto plánem ale mnozí z etických důvodů nesouhlasí. Podle kanadského vědce Hendrika Poinara by to bylo přípustné pouze tehdy, pokud by mamuti byli opět vpuštěni do přírody.
„Kdyby měli být jen vystaveni v zoologických zahradách, nikomu by to neprospělo,“ konstatoval.
