Mladý malíř Františku ji okouzlil už dávno, ale zatím si mu netroufla cokoli naznačit. Netroufla by si nikdy, nebýt jeho nabídky, že ji bude malovat. „Cudná dívka přece nemůže hned souhlasit s takovým návrhem,“ přemítá Fanny. Podruhé už neodolá a svléká si šaty.

V roce 1847 přichází do Prahy 22letá Františka Šťovíčková (1825 – 1909) z Kňovic u Sedlčan. Službu najde v rodině Mánesů v pražské Spálené ulici.

Domácnost Mánesů vede energická Amálie (1817 – 1873), která po smrti otce musí dohlédnout na své mladší bratry Josefa (1820 – 1870) a Quida (1828 – 1880).

Všichni tři zdědili po otci Antonínovi výtvarný talent a Amálie ho využívá k tomu, že dává soukromé hodiny kreslení. Stará se i o to, aby dámské známosti bratrů byly na úrovni. Amálie Fanynku prohání.

Sedmadvacetiletý Josef je do ní po uši zamilovaný a čeká na příležitost. Dočká se. „Odjedu s matkou na léto do Ischlu,“ oznámí na jaře roku 1849 Amálie. Bratr Quido je také pryč a v domě zůstává Josef s Fanynkou.

Konečně se osmělí

Jednou na výlet do okolí Prahy. „Fanny, nechtěla byste mi stát modelem?“ osmělí se konečně. Dívka zčervená rozpaky. „Já nevím,“ řekne tiše. Když služka odloží šaty, Josefovo nadšení z jejích ženských oblin nezná mezí. Maluje akt, který nazve Jitro.

Skončí spolu v posteli. Užívají si, dokud se matka se sestrou nevrátí zpátky. Potom předstírají, jakoby se nic nedělo. Chvíli se jim to daří, jenže potom začne Fanynce růst bříško.

Když to Fanynka Josefovi prozradí, ten se nejdřív zarazí, ale potom ji začne ujišťovat: „Neboj se, vezmu si tě a postarám se o tebe i naše dítě.“ Oznámí novinu matce, která je v šoku: „Panebože, co budeme dělat? Taková ostuda!“

Vyhozená služka

Sestra Amálie se ale k situaci postaví rázně. „Já se snažím uživit rodinu a ty si uděláš dítě s nějakou služkou. A víš vůbec, že je to dítě tvoje?“ vykřičí Amálie na Josefa všechen svůj vztek.

Ačkoli si Josef chtěl Fanny vzít, tváří v tvář rozzuřené sestře neřekne ani slovo.. „Sbalte se a vypadněte!“ vyhodí Amálie služebnou z domu. Fanynka si hrdě sbalí své věci a odchází.

Kam jinam než zpátky do rodné vesnice? 11. března 1850 se jí tu narodí dcera, kterou pokřtí po otci Josefina. Josef je nešťastný a vyčítá si, že se měl zachovat statečněji.

Z depresí se léčí na zámku v Čechách pod Kosířem na Hané na pozvání hraběte Bedřicha Silva-Taroucy (1816 – 1881), kde hledá chuť do života.

Na Fanny se usměje štěstí

Františku nepřátelské ovzduší na vesnici ničí, proto se vrací zpátky do Prahy, kde znovu hledá službu. Ještě jednou zaklepe na dveře u Mánesovy rodiny, tentokrát i s osmiletou Josefínou. „Co si to dovolujete? Okamžitě zmizte!“ vyžene je Amálie.

Na Fanny se ale přece jenom usměje štěstí. Roku 1860 si bere Vincence Alberta, zřízence na řetězovém mostě.

Fanny i s Josefinou ale Mánesa v ateliéru navštěvují dál a právě tehdy vzniká slavný portrét, který se poprvé objevuje na výstavě Umělecké besedy v roce 1872 pod označením Josefina N. N. herečka.

Obraz Mánes až do své smrti ukrýval v ateliéru, aby se vyhnul otázkám, kdo mu stál modelem.