Psychika má podobu zákeřné potvory. Je všude kolem nás, aniž bychom jí věnovali řádnou pozornost. Je jako nezvaný společník, který se nenápadně vkrádá do naší mysli, kde rozehrává svoji špinavou hru. A jeho cíl? Srazit nás na kolena.
Psychika nás dokáže mnohdy neuvěřitelně potrápit. Hraje si s námi, jak se jí zlíbí, a v hlavě nám dělá pořádnou bramboračku. Jako bychom byli očarovaní. V případě noceba se tato hra podobá ruské ruletě. Jeho negativní vliv nás může dokonce připravit i o život.
Placebo a nocebo = dobré a zlé dvojče
Stačí jedna nevhodná poznámka u lékaře na adresu zdravotního stavu a živná půda pro nocebo je na světě. Mozek začíná pomalu vyhodnocovat důsledky nepříjemné zprávy a hledat katastrofické scénáře.
„Zlé dvojče“ pozitivně naladěného placeba může postihnout každého z nás. Síla myšlenky je natolik mocná, že i to, nad čím bychom dříve mávli rukou, může s naší hlavou pořádně zacvičit.
Nocebo je vlastně takový záškodník, který dokáže způsobit nemoc či smrt jen samotným očekáváním. Jeho zkoumání je zatím tak trochu v plenkách, vědci totiž nechtějí při experimentech nikomu záměrně přitěžovat.
V čem je vlastně tak specifické, že už před ním nelze nadále jen tak zavírat oči? Prostý fakt, že člověka dokáže snadno poškodit vlastní strach a pouhá víra.
Čáry a máry…
Podle některých lékařů se může jednat o jakousi novou, extrémní podobu vúdú. Není už však zapotřebí chodit do malé smradlavé chatky, aby nás někdo uřkl. Se sebetrýzněním si vystačíme sami, efekt je totožný.
Špatně zvoleným slovem lze člověka nalomit natolik, že skutečně může uvěřit, že zemře a tělo se tomu jen přizpůsobí. V minulých dobách ovšem stačilo zajít k léčiteli nebo za šamanem, aby z nás prokletí sňal. Dnes nám lékařské termíny naopak přitěžují.
Pak už jen stačí sednout k internetu, zadat pár náhodných příznaků do vyhledávače a odborníky jsme všichni.
Strašák jménem bílý plášť
Všechny tyto skutečnosti vyplňují a dotvářejí bludný kruh, ze kterého lze těžko vystoupit. Stav osoby se totiž horší jen proto, že nic jiného vlastně nečeká. Má v hlavě jen to, že dopadne špatně. Navíc, co když osoba v bílém plášti lže a nechce mi říct pravdu?
Stejný efekt mají také příbalové letáky. Vědci prokázali, že lidé, kteří jsou upozorněni na konkrétní nežádoucí účinky léků, je na sobě nakonec zpozorují. Ti neinformovaní na sobě nezaznamenají vůbec nic. Další znepokojivou skutečností je také nakažlivost.
Pokud nám někdo o takovýchto účincích vypráví nebo jsme jich svědkem, je větší pravděpodobnost, že je po nějaké době zpozorujeme i na sobě.
Všude, kam se podíváš
Nejsou to jen letáčky a bílé pláště, které nocebo vyvolávají. Každodenní příval špatných zpráv s ještě horšími vyhlídkami do budoucna nás také dokáže slušně přitlačit ke zdi.
Pocit bezmoci z předpovídaných válek, přírodního znečištění a vesmírných hrozeb, který není vyvažován ničím pozitivním, prokáže stejnou službu. Mediálním „zvířatům“ se bohužel poručit nedá. Lékaři ale jistou moc nad situací mají.
Pacientům by vždy měli naložit tolik informací, kolik snesou, a pokud to není nezbytně nutné, neříkat „co by bylo, kdyby…“ a jiné krvavé varianty. Otázkou ovšem je, nakolik chceme být chráněni před pravdou.
