Všichni je známe, skoro všichni je někdy opakujeme, všichni jim rozumíme. Anebo si to alespoň myslíme!

Občas se to trochu zamotá a slavné výroky si vykládáme poněkud jinak, než jak byly původně zamýšleny…

PENÍZE JSOU KOŘENEM VŠEHO ZLA

Peníze nekazí společnost jen dnes, je tomu už dávno. Dokonce natolik že o tom píše již Bible.

Kniha Kazatel Starého zákona sice uznává, že peníze mohou být užitečné, a dokonce mohou chránit, pokud jsou používány rozumně, ovšem První list Timoteteovi v Novém Zákoně nás již důrazně varuje onou notoricky známou větou.

Musíme si však dát pozor na jeden detail. Verš 3,10 přesně zní: „Láska k penězům je kořenem všeho zla.“ Dnešní verze výroku tedy není přesná, a pokud se nad tím zamyslíme, Bible nám chtěla říci něco trochu jiného.

Verš mimochodem pokračuje dále takto: „…v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka.“

ŘÍM NEBYL POSTAVEN ZA JEDEN DEN

Chápeme to tak, že na některé věci si musíme počkat. Anebo prostě dají více práce.

Francouzské středověké přísloví, známé již od 12. století, zpopularizuje v roce 1538 anglický spisovatel John Heywood (1497–1580).

Ikonická fráze je přeložená i do latiny (Roma uno die non est condita) a význam je všem jasný. Dokud tedy nezjistíme, že sdělení onou větou nekončí!

Heywood se své sbírce přísloví skutečně praví: „Řím postaven za jeden den“, ovšem dále pokračuje: „…ale za jeden den shořel“. Odkazuje patrně na rychlé zničení Říma během Velkého požáru v roce 64 a přichází tak s myšlenkou ještě trochu jinou: Všechno na světě je tak křehké!

KREV NENÍ VODA

Voda je sice cenná, ale krev je krev! A proto se také „pokrevním“ neboli rodinným vazbám žádné jiné nevyrovnají!

Tak nějak chápeme výrok, který si lidé předávají už celá staletí. Existuje v různých verzích, přičemž ta nejstarší známá, pocházející z 12. století v Německa, přesně zní: „Krev smlouvy je hustší než voda lůna.“

Zdá se tedy, že význam lidé v průběhu času trochu překroutili! Spisovatel Albert Jack a duchovní Richard Pustelniak přichází na konci 20. století s myšlenkou, že výrok mluví o poutech mezi lidmi, kteří uzavřeli krevní smlouvu či společně prolili krev v bitvě.

Takové spojení je pak silnější než to genetické. O žádnou oslavu rodinných vztahů se podle nich nejedná.

ÚČEL SVĚTÍ PROSTŘEDKY

Zkrátka nezáleží na cestě, kterou k cíli dojdete, dokud dosáhnete správného výsledku!

Mnoho lidí si myslí, že s výrokem přichází italský filozof Niccolò Machiavelli (1469–1527) v knize Vladař. Ovšem v ní podobnou větu nenajdete!

Machiavelli pouze mluví o tom, že pokud vládce splní žádaný politický cíl, všichni budou velebit i prostředky, kterými k němu došel.

Autorem citátu je ve skutečnosti římský básník Ovidius (43 př. n. l. –17/18 n.l.), který ve svém díle Proměny píše doslova: „Výsledek světí činy“. Vykládá se to ale spíš tak, že podle výsledku můžeme posoudit, zda byly předchozí činy správné. Rozhodně nejde o jejich automatické ospravedlnění, ať byly jakékoliv.

MŮŽE-LI SE NĚCO POKAZIT, POKAZÍ SE TO

Říká se tomu také zákon schválnosti a je přisuzován americkému leteckému inženýrovi Edwardu A. Murphymu (1918–1990). Proslaví ho však až spisovatel Arthur Bloch (*1948), s knihou Murphyho zákon a další důvody, proč se věci kazí (1977).

Význam se však od původního trochu posunul! Věta se zrodí patrně v roce 1948, během testů raketových saní, kdy jsou senzory navržené Edwardem Murphym nainstalovány obráceně. A dojde k nehodě! Sám Murphy reaguje takto:

„Pokud existují dva nebo více způsobů, jak něco udělat, a jeden z nich vede ke katastrofě, pak to někdo udělá tímto způsobem.“

Když je poté plukovník John Stapp (1910–1999) dotázán, co se stalo, odpoví, že tým pracoval podle Murphyho zákona!