„Je to mimořádně krásná žena,“ prolétne hlavou západořímskému císaři Valentinianovi III., když spatří choť senátora Petronia Maxima. Vůči krásce vzplane zničující vášní. Pod falešnou záminkou ji vyláká do císařského paláce a brutálně ji znásilní.

Petronius Maximus (asi 396–455) slibuje pomstu. Nejprve odstraní císařova věrného vojevůdce Flavia Aetia (asi 396–454) a pak skoncuje se samotným Valentinianem (419–455).

Sám usedá na jeho trůn. Eudoxii (422–462), vdovu po svém předchůdci, si vezme za manželku (jeho znásilněná choť již dříve zemřela), aby ospravedlnil převzetí moci. Jenže tato dáma se jen tak lehce nepodvolí.

„Prosím, pomozte,“ obrací se v zoufalém listě na Geisericha (asi 389–477), vládce barbarských Vandalů. A ten se zachová jako pravý rytíř…

Ostuda se svatbou

Podle jiné verze příběhu císaře Valentiniana vázalo s Geiserichem spojenectví. Poté, co Vandalové po mohutném stěhování národů skončili až na pobřeží severní Afriky a ovládli západní Středomoří, uzavřel s nimi mocný Říman mírovou smlouvu.

Výměnou za dodávky obilí se v ní zaručil, že vandalského krále uznává jako vládce přinejmenším části Sicílie.

Pojistkou pro tento křehký mír se měl stát sňatek Valentinianovy dcery Eudoxie (439–466/474) s Geiserichovým nejstarším synem Hunerichem (asi 420–484).

Po nástupu Petronia Maxima se ale podmínky mění a o svatbě nemůže být ani řeč. To si hrdý Vandal nenechá líbit a přitáhne k branám Říma.

Reklama na papeže

Tam jej vítá papež Lev I. (asi 400–461). A stejně jako dříve hunského válečníka Attilu (†453) nyní údajně přesvědčuje Geisericha, aby město nezapaloval a nevraždil zdejší obyvatele.

Alespoň tak to líčí křesťanský kronikář Prosper z Akvitánie (asi 390–asi 455). Podle něj na to má Vandal přistoupit. Možná se ale dávný letopisec snaží pouze podpořit papežskou autoritu.

Vandalové jsou obecně známí svojí krutostí, s níž při stěhování národů táhli Evropou. „Galie se ztrácela v dýmu jediné pohřební hranice,“ vzpomínají na jejich řádění starobylé kroniky. Je proto nepravděpodobné, že by se zrovna v Římě drželi zpátky…

Zbabělce ukamenují

Císař Petronius Maximus před Geiserichem v děsu prchá. Na útěku však padá do spárů římské lůzy, která zbabělce ukamenuje. Vandalský král vstupuje rázně do města. Řím v polovině 5. století už ovšem nedosahuje dřívější slávy.

Oproti dvěma stoletím nazpátek v jeho hradbách žije jen třetina obyvatel, starobylé chrámy jsou na mnoha místech pobořené, protože kameny z nich Římané použili pro stavbu vlastních domů.

Geiserich se usazuje v císařském paláci a jeho vojáci „čistí“ ulice od všeho cenného celých 14 dní. Největším úlovkem pro Vandaly je však samotný císařský poklad. To ve finále přispěje k pádu říše.

Po ztrátě císařského bohatství již nejsou prostředky na vydržování legií. Impérium proto snadno přichází o své zaalpské provincie. Situace spěje k občanské válce.

„Na Západě se objevili i další císaři, a i když znám dobře jejich jména, nebudu se o nich zmiňovat.

Neboť žili jen krátce poté, co začali zastávat svůj úřad, a nic z jejich činů nestojí za zmínku,“ uvádí k úpadku kdysi mocné říše byzantský historik Priskos († po r. 472). Geiserichův syn Hunerich se zatím žení s Eudoxií.