Horký letní večer roku 113 n. l. na Trajánově římském fóru. Kameníci tesající bojové scény do obrovských bloků z kararského mramoru odkládají dláta a otírají si pot stékající z čela.
„Tak pohyb, pohyb, za co vás platíme?“ ozve se za jejich zády rozčilený hlas stavbyvedoucího Apollodóra.
Ani se neohlédnou a berou znovu do ruky nástroje. Pod jejich rukama dostávají svoji tvář římští legionáři s výzbrojí a výstrojí i nepřátelští Dákové, barbarský kmen, žijící kolem řeky Dunaj v oblasti dnešního Rumunska.
S velkolepou stavbou, kterou zadal římský senát na počest vojenských vítězství císaře Marka Ulpia Trajána (53–117 n. l.), se zpožďují.
Architekt Apollodóros z Damašku proto prohání dělníky, jak může. Syn římského konzula ve Španělsku, Trajánus, přichází na svět v roce 53 n. l.
Statečnost v boji, když jako generál pomáhá potlačit povstání velitele legií Antonia Saturnina, se mu vyplatí a vojáci plně respektují jeho autoritu. Když vládu po zavraždění císaře Domitiana (*51 n. l.) roku 96 n. l.
přebírá Marcus Cocceius Nervus (30–98 n. l.), naskytne se Trajánovi šance dostat se na samý vrchol moci. Proti Nervovi povstane pretoriánská garda a nespokojení vojáci ho donutí, aby adoptoval jejich oblíbence.
Tomu po císařově smrti v lednu 98 nic nebrání v tom, aby se stal jeho nástupcem.
Ukradne poklad
V žilách mu koluje krev schopného vojevůdce, proto vyráží na sever bojovat s Dáky, kteří porušují hranice říše. V letech 101–105 sklízí válečné úspěchy a podmaní si jejich území.
Podaří se mu dokonce najít ukrytý poklad dáckého krále Decebala (†106). „Okamžitě všechno odvezte do Říma,“ nařizuje vojákům a na vozech do hlavního města říše putuje jako válečná kořist cca 200 tun zlata a více než 300 tun stříbra.
Císař triumfálně vjíždí do města. „Gladiátoři ať se připraví na velkolepé hry,“ přikazuje hned po návratu. Krev v aréně a víno při oslavách teče rekordních 123 dní!
To je ale jenom začátek jeho plánů. „Konečně můžu uskutečnit svoje úžasné stavby,“ mne si Trajánus spokojeně ruce nad nenadálým zdrojem příjmů. Vzniká náměstí o velikosti 24 000 m2 (do Václavského náměstí v Praze by se vešlo hned dvakrát).
190 metrů vyrytých postaviček
Na severu se tyčí bazilika a na dvou stranách budovy knihovny – latinské a řecké. Mezi nimi vzniká v roce 113 n. l. sloup vysoký 38 metrů (včetně podstavce). Po něm se spirálovitě vinou rytiny s výjevy z vojenského tažení do Dácie.
Kdyby se seriál, vyrytý do kamene, natáhl, měřil by 190 metrů! Oříškem bylo i sestavení 20 válcových mramorových bloků sloupu na sebe, každý z nich totiž má průměr 3,7 metrů a váží asi 40 tun! Odborníci si myslí, že Římané použili techniku stavby věže.
Megapamátník měl ovšem sloužit hlavně jako císařův hrob. V útrobách sloupu se skutečně z předsíně vchází do místnosti, kde byla uložena masivní zlatá urna s Trajánovým popelem. 185 schodů nás dovede až na vršek stavby.
Ten zdobila císařova socha, která ale během středověku zmizela neznámo kam. Na příkaz papeže Sixta V. (1521 – 1590) ji proto roku 1587 nahrazuje kamenný svatý Petr.
Chybí jenom bubliny
„Dáčtí vojáci kácejí stromy pro posílení obrany proti hrozícímu římskému útoku,“ popisuje jeden z obrázků Peter Rockwell, současný americký historik umění a sochař, který si dává obrovskou práci a v 90. letech 20. století rytiny zdokumentuje.
Více než 2500 postaviček podává svědectví o vojenské technice a výstroji, kterou staří Římané tehdy používali, třeba „kroužkové košile (lorica hamata), někdy se zdvojenými rameny, jindy již s krátkým připojeným rukávem,“ uvádějí dějepisci.
Shodují se, že jde o „ukázkový příklad raného comicsu včetně patřičného vyprávění a masového působení, které předchozím pramenům jako jeskynním malbám chybí“. Postrádáme už jenom typické komiksové bubliny.
