Se svojí mohutnou hlavou, širokým rypákem a lysým tělem, porostlým na hřbetě dlouhou vlasovou hřívou, vypadá velmi výhrůžně. V zoologických zahradách si ho ale návštěvníci oblíbili, protože na něj přesně sedí přísloví „Je tak ošklivé, až je krásné“.

Domovem prasete savanového (Phacochoerus africanus) je Afrika. Obývá savany a lesy, kde se jich prohání na 250 000. Zdržují se tam, kde je alespoň sezonní dostatek vody.

Ale jsou schopná si s malým přísunem vody poradit tak, že využívají vláhu z dužnatých hlíz a oddenků. Obvykle svůj životní prostor neopouštějí a dočasně si vystačí i s málem.

Prasata savanová nejsou příliš ohrožena, jsou jen citlivá na dlouhodobé sucho a nadměrný lov, který jim hrozí od lidí. Milují hodně vody a koupání, také se rádi válejí v bahně.

Jsou velmi inteligentní

Prase savanové se pyšní třemi páry velkých bradavic v obličeji. Tyto výrůstky slouží k tlumení nárazů při soubojích samců. Navíc na nich mají pižmovou žlázu, která je důležitá pro vzájemnou komunikaci. Jsou velmi inteligentní a dorozumívají se i jinak.

Pokud chtějí druhům něco sdělit, zaujmou různé postoje, nahrbí se, ovládají i posunky nebo se vzájemně dotýkají, nemluvě o různých zvucích, jako je chrochtání, kvičení, funění nebo klektání zuby.

Kly podobné slonovině

Prase savanové dorůstá délky 1,3–1,7 metru. Výška v kohoutku dosahuje 70–85 cm. Je pěkně mohutné – může vážit od 120 do 150 kg. Bachyně je asi o 20 procent menší než kanec a má také slabší kly.

Mají jen řídké a dlouhé štětiny na hřbetě, krku a hlavě, kde tvoří zvláštní, poměrně dlouhou hřívu. Z dolní čelisti vyrůstají menší kly, velmi podobné slonovině.

Při rytí v zemi prasata provzdušňují půdu a klečí u toho na kolenou předních končetin s tvrdými mozoly. Někdy rytím působí škody farmářům na polích. Mají špatný zrak, ale velice dobrý čich a sluch.

Jsou statečná i útočná

Je to společenský tvor tak půl na půl. V rodinných skupinách žijí většinou samice s mláďaty, dospělé sestry nebo dcery vůdčí samice. Mladí samci se asi ve dvou letech oddělí, připojí k jiným samcům, ale později se stávají samotáři.

Prasata využívají cizích nor, někdy si je  vyhrabou sami. Při napadení šelmou se snaží co nejrychleji dostat k noře. Ale dokáže se statečně a mnohdy i úspěšně bránit útokům levhartů, gepardů a někdy se postaví i lvovi.

Jdou po nich i krokodýli, hyeny a divocí psi. Postřelené prase savanové napadá i člověka a dokáže ho svými kly smrtelně zranit.

Jeden partner nestačí

Samci i samice mají mnoho partnerů. Samci nebrání svá teritoria, ale když je některá samice v říji, tak o ni bojují v soubojích. Při těchto rituálech se přetlačují hlavami horními kly, ale nepoužívají kly spodní, které jsou nebezpečnější.

Smrt v souboji je tak vzácná. Samice lákají kance k páření častým močením ve shrbené pozici. Mláďat se dožije dospělosti méně než polovina.

Pokud vám bradavičnatý čuník někoho připomíná, tak dobrácký pašík Pumba, oblíbená postavička z amerického animovaného filmu Lví král (1994), je prase savanové.