Mladý Karel, budoucí český král a římský císař, pevně zatne zuby. Sečná rána, která se mu táhne od levého obočí, míjí kořen nosu a sahá až k pravému oku, krvácí a nepříjemně bolí. Nesmí ale dát najevo slabost, je přece statečný muž.

Časem mu sice rána sroste, ale trošku nakřivo a zanechá po sobě nehezkou viditelnou jizvu.

Zranění z mládí, z dob rytířských turnajů, se vepíše Karlovi IV. (1316–1378) do tváře. Panovník si z toho ale nic nedělá.

Doboví malíři jeho obličej vylepší a portréty tak ukazují muže s velkým, ale hezkým nosem s širokými křídly, který zdědil po tatínkovi Janovi Lucemburském (1296–1346). Na portrétech není po Karlově zranění v obličeji ani památky.

Architekt zobrazí pravdu

Jenom jeden člověk si nebere se servítky a zobrazí císařovu tvář takovou, jaká je ve skutečnosti.

Když Karlův současník architekt Petr Parléř (1332/1333–1399) vytváří panovníkův sochařský portrét pro Svatovítskou katedrálu, vyseká do kamene širokou tvář s velkýma očima a mohutným, širokým nosem s masitými křídly.

„Musím přesně trefit hřbet nosu, je lehce nakřivo směrem doleva,“ uvědomuje si během práce. Povede se mu to dokonale.

„To, že Petr Parléř zachytil vyhnutí nosu do levé strany, dokazuje různá strmost postranních partií nosu na soše,“ upozorňuje český antropolog Emanuel Vlček (1925–2006). Ovšem původní Parléřův nos už dnes na soše v triforiu katedrály nenajdete. Ulomil se a jeho novodobá náhrada nemá správný lehce pokřivený tvar.

Šlachovitý výrostek

Ve tváři Karla IV. sice můžeme vyčíst zranění, ale postavu má podle svědectví dobrou. Podle popisu z roku 1344 je dokonce „vysoký, hubený a šlachovitý“.

Rudolf IV. Habsburský (1339–1365), syn krále Albrechta II. Moudrého (1298–1358), o něm už v mládí dokonce tvrdí, že je „tichošlápek a čahoun“. Musíme ale dodat, že s Karlovou výškou to z dnešního pohledu není tak horké.

Se svojí zhruba 173 cm vysokou postavou sice ve své době trochu vyčníval (většinou tehdy lidé nedorůstali více než cca 170 cm), ale dnes by zapadl v průměru.

Výrazný ret po tatínkovi

Od maminky Elišky Přemyslovny získává Karel do vínku tmavě hnědé oči, vlasy i vousy. Jeho lucemburský dědeček Jindřich VII. (1275/1276–1313) se totiž pyšní plavovlasou hřívou a stejně tak i jeho otec Jan Lucemburský.

I on má světlé vlasy a navíc i prý modré oči a v tomhle se mu Karel vůbec nepodobá. Co ale po tátovi naopak získává, jsou výrazné rysy obličeje, například středně velká ústa s úzkými rty. Patří k nim nižší horní ret, který kontrastuje s větší dolní čelistí.