Žena na pražském Staroměstském náměstí si kleká do míst, kam se lidé vzápětí chystají strhnout Mariánský sloup. „Natáhnout lano, pohřbíme paní pod sloupem,“ zavolá rozverně anarchista František Sauer. Jakmile paní pochopí, že Sauer svá slova myslí vážně, zvedne se a utíká pryč.
Rozvášněný dav se 3. listopadu 1918 právě vrátil ze vzpomínkového shromáždění na Bílé hoře.
Žižkovský anarchista František Sauer (1882 – 1947) tak dlouho popichoval lidi, že Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí je symbolem bělohorského vítězství katolíků, až se rozhodli ho zničit.
S bitvou nemá nic společného
Mariánský pomník přitom nemá s osudnou bitvou nic společného. Sochař Jan Jiří Bendl (1610 – 1680) ho zhotovil v roce 1650 na objednávku rakouského císaře Ferdinanda III. Habsburského (1608 – 1657).
Symbol měl připomínat záchranu Starého města před obléháním Švédy v roce 1648 a uctít Pannu Marii Immaculatu.
Odstartovali zkázu
Pár lidí se snaží pomník hájit, většina rozzuřených si ale stržením sloupu vybíjí vztek na čerstvě zaniklou habsburskou monarchii. Pomník padá směrem k Týnskému chrámu a na zemi se tříští na sedm kusů. Hlava Panny Marie se kamsi kutálí.
Vojáci uzavírají most
Přestože si Sauer akci pečlivě naplánoval už 31. října 1918, kdy si zajistil účast žižkovských hasičů, provádějících stržení, nakonec se události vymknou jeho kontrole.
Část rozčileného davu míří ke Karlovu mostu, kde se chystá svrhnout sochu světce Jana Nepomuckého (1340/1350 – 1393), oblíbence katolíků. Naštěstí jim v tom zabrání čeští vojáci, kteří most pro jistotu na několik dní uzavírají.
„Tragické přitom bylo, že stržení staroměstského sloupu se stalo určitým precedentem (prvním případem – pozn. red.), jenž odstartoval vlnu ničení mariánských a také nepomucenských soch na českém venkově,“ uvádí současný historik Zdeněk Hojda.
