Císař Konstantin I. Veliký vládne Římské říši v době, kdy se křesťanství mění z pronásledované víry v jednu z hlavních náboženských tradic říše.

Sám je křesťanům příznivě nakloněn a jeho politika výrazně ovlivňuje formování křesťanského kalendáře, i když nevytváří Vánoce jako takové přímo on.

Místo toho se v jeho době objevují první stopy oslav svátků zimního slunovratu, které později krystalizují v dnešní svátek narození Ježíše Krista, a to hlavně díky umístění v kalendáři a souběhu s pohanskými svátky.

V době, kdy Konstantin I. Veliký (273–337) vládne, Římané slaví tradiční Saturnálie, nejbujnější a nejveselejší svátek roku, který se koná od 17. do 23. prosince a je zasvěcen bohu úrody Saturnovi, symbolu hojnosti, světla a rovnováhy cyklů přírody.

Saturnálie jsou poznamenané veselím, hostinami, výměnou dárků, uvolněním společenských pravidel i slavnostní atmosférou, kterou si Římané užívají po dobu zimního slunovratu, nejkratšího dne v roce.

Naděje na nový život

Ve stejném období, 25. prosince, se navíc slaví festum Dies Natalis Solis Invicti neboli „Narození nepřemožitelného Slunce,“ pohanský svátek z dob císaře Aureliana (214–275), kdy se uctívá Slunce jako symbol vítězství světla nad tmou a naděje na nový život.

Tato dvojice svátků vytváří kulturní a náboženské pozadí, ve kterém křesťané v 4. století začínají hledat vlastní oslavný den narození Krista, který se ještě neobjevuje v raných evangeliích s žádným konkrétním datem.

Konstantin sám nezavádí Vánoce jako křesťanský svátek.

Ale v roce 336 se v římském kalendáři objevuje svátek Adventus Divi neboli „Příchod Božského, “ původně věnovaný oslavení nástupu císaře na trůn, který se slaví kolem 25. prosince, tedy ve stejném čase jako Dies natalis Solis Invicti a později Vánoce.

Vznik Vánoc v kalendáři

Mnozí Římané Konstantinovu novinku přijímají s ironií a křesťané se místo oslav císaře raději soustřeďují na oslavování narození Krista, jak je poprvé doloženo v Filokaliánském kalendáři z roku 354, který uvádí datum 25. prosince jako dies Natalis Christi (Den narození Krista).

„Nejstarší důkaz o tom, že se Vánoce slavily 25. prosince, se nachází v římském chronografu z roku 354, kde je toto datum identifikováno jako den narození Krista spolu se svátkem Sol Invictus.

Právě z tohoto kontextu poloviny čtvrtého století se v křesťanském kalendáři vynořuje prosincová oslava Kristova narození,“ uvádí současný britský historik David Gwynn.

Konstantin svojí politikou a umístěním svátků nepřímo připravuje půdu pro vznik Vánoc jako křesťanského svátku, který vzniká právě ve spojení starých pohanských oslav světla se vznikajícím křesťanstvím.