Dějiny středověkého křesťanství jsou temné, plné krve, násilí, nemravností a hříchu. A příkladem nešli ani zástupci boha na Zemi, papežové. Jedním z nejhorších byl Jan XII.

Je máj, lásky čas. I v Říme zřejmě zve hrdliččin hlas, a tak se papež Jan XII (asi 937–964) vydá k jedné ze svých milenek. Její manžel je mimo město a noc je dlouhá. Jenže před půlnocí, právě když jsou v nejlepším, se manžel nečekaně vrací.

Vtrhne do ložnice, popadne kladivo a udeří dřív, než se nahé mužské tělo stihne vymotat z dek. A znovu. Když jeden z úderů rozdrtí lebku, krev a mozek zkropí kladivo, ruce, které ho drží, i lože.

Lidé jeho smrt oslavují

Sotva se zpráva o smrti papeže rozkřikne, lidé vycházejí do ulic. Netruchlí. Oslavují. Není divu. Jan XII je nejděsivějším monstrem, které kdy usedlo na papežský trůn. Spí s milenkou vlastního otce i se svou matkou, znásilňuje dívky přímo v kostele.

Jednoho kardinála oslepí, jiného nechá vykastrovat. Z lateránského paláce dělá nevěstinec, drancuje vatikánskou pokladnu, vymáhá úplatky. V hazardních hrách obírá poutníky a vzývá pohanské démony, aby mu pomohli k výhře.

Na obvinění odpoví terorem

Když mu roku 963 císař Ota I. Veliký (912–973) napíše: „Každý, duchovní a rovněž laikové, Vás Svatosti, obviňují z vraždy, křivopřísežnictví, svatokrádeže, incestu i vzývaní na způsob pohana,“ odpoví výhrůžkou, že všechny exkomunikuje.

Když ho císař v odpověď sesadí a na jeho místo jmenuje Lva VIII. (?–965), prostě se na trůn vrátí silou. Jeho pomsta je pak strašná. Pobije přes šedesát svých odpůrců a jednoho biskupa dokonce nechává zaživa stáhnout z kůže.

Řím se modlí za jeho smrt

Církev i Řím trpí, v kostelech se lidé modlí a tiše prosí Boha, aby daroval papeži brzkou smrt. Teprve následujícího roku však jeden žárlivý manžel jejich motlitby vyslyší.

„Po dlouhé době zemřel zase jeden papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní,“ píší posměšně, ale s úlevou, kronikáři.