Píše se rok 1816 a lidé čekají na léto. Jenže místo tepla přichází déšť, mráz a dokonce sníh. Pole jsou neúrodná, ceny potravin prudce rostou a hlad se šíří Evropou i Severní Amerikou.

Za podivným počasím stojí především obrovská erupce indonéské sopky Tambora, která o rok dříve vyvrhla do atmosféry tolik materiálu, že dokáže ovlivnit klima celé planety. Rok 1816 se zapisuje do historie jako „rok bez léta“.

Tambora na ostrově Sumbawa exploduje v dubnu 1815 při jedné z největších sopečných erupcí v doložených dějinách. Do vysokých vrstev atmosféry se dostávají obrovská množství sopečných částic a především sloučenin síry.

Ty se šíří atmosférou a vytvářejí aerosolovou clonu, která odráží část slunečního záření zpět do vesmíru. Následující rok proto teploty na severní polokouli výrazně klesají.

Průměrné teploty na severní polokouli se v roce 1816 snižují přibližně o jeden stupeň Fahrenheita. Nejde tedy jen o „studené léto“ v několika zemích. Důsledky erupce jsou patrné v rozsáhlých částech Evropy a Severní Ameriky.

Sníh v červnu a zničená úroda

V některých oblastech Severní Ameriky se v červnu, červenci i srpnu objevují mrazy a sněhové přeháňky. V Nové Anglii dokonce sněží v červenci. Evropa zažívá mimořádně chladné a vlhké léto.

Na evropském kontinentu se střídá déšť, mráz a prudké výkyvy počasí, přičemž v některých oblastech sněží dokonce během července. Zemědělci sledují, jak mizí naděje na normální sklizeň. Obilí, ovoce i další plodiny dozrávají pozdě, nebo vůbec.

Následuje růst cen potravin a hlad. Zejména jihozápadní Německo je jednou z těžce postižených oblastí: neúroda zde přichází po letech válek a hospodářského vyčerpání a situaci ještě zhoršuje.

Historici proto upozorňují, že Tambora sice působí jako spouštěč klimatického šoku, ale rozsah následné katastrofy souvisí také s tehdejšími společenskými a ekonomickými podmínkami.

Tambora nebyla jediným viníkem

Moderní věda přitom příběh ještě komplikuje.

Výzkum klimatologů vedený Andrewem Schurerem a dalšími odborníky z roku 2019 potvrzuje významný podíl erupce Tambory na mimořádném ochlazení, zároveň ale ukazuje, že samotná sopka nevysvětluje celý průběh evropského léta 1816. Přirozené změny atmosférického proudění podle autorů dokážou vysvětlit část neobvyklých srážek a přibližně čtvrtinu teplotní odchylky.

„Rok bez léta“ tedy není jednoduše příběhem o jedné sopce, která vypne evropské léto. Je to souhra mohutného sopečného zásahu a přirozené variability klimatu, která v roce 1816 vytváří mimořádně nepříznivou kombinaci.

Pro tehdejší lidi ale vědecké vysvětlení chybí. Nevědí, že tisíce kilometrů daleko změnila sopka složení atmosféry. Vidí jen neobvykle temnou oblohu, déšť, mráz a prázdnější sýpky.

V Evropě přichází hlad, zdražování, sociální nepokoje a také vlna vystěhovalectví. Rok 1816 tak ukazuje, jak snadno může jediná obrovská přírodní událost překročit hranice jednoho ostrova a proměnit každodenní život lidí na opačné straně planety.