Dnes je brčko naprostou samozřejmostí. Jenže ještě v 19. století lidé upíjejí limonády i koktejly dutými stébly žita nebo žitné slámy. Fungují sice dobře, mají ale jednu nepříjemnou vlastnost po chvíli se rozmáčejí a nápoji dodávají travnatou příchuť.

Právě tahle drobná nepříjemnost přivede amerického výrobce cigaretových náustků k nápadu, který změní způsob pití po celém světě.

Píše se rok 1888 a podnikatel Marvin Chester Stone (1842-1899) sedí ve Washingtonu se sklenicí whisky, kterou popíjí přes tehdy běžné přírodní brčko ze žitné slámy. Po několika doušcích se zamračí.

Nápoj najednou nechutná jen po whisky, ale také po mokrém seně. „Já chci pít whisky, ne louku!“ povzdechne si nejspíše podle dobových vzpomínek. Přesnou větu sice historie nezaznamená, jeho nespokojenost je ale skutečná.

Stone vyrábí papírové náustky k cigaretám a napadne ho jednoduchá otázka: Proč nevyrobit brčko z papíru? Vezme proužek papíru, navine ho kolem tužky, slepí okraj a vznikne první prototyp. Aby se papír nerozmáčel, potáhne ho parafínovým voskem.

Výsledkem je brčko, které drží tvar, nepouští do nápoje vlákna a hlavně nijak neovlivňuje jeho chuť.

Restaurace objednávají ve velkém

Stone svůj nápad rychle zdokonaluje. Zjišťuje, že otvor musí být dostatečně úzký, aby jím neprošla citronová semínka ani drobné kousky ledu, ale zároveň široký pro pohodlné pití. Dne 3. ledna 1888 získává americký patent na umělé brčko.

Jeho továrna ve Washingtonu brzy vyrábí miliony kusů denně a restaurace i bary je začínají objednávat ve velkém. „Tohle je mnohem lepší než sláma,“ pochvalují si zákazníci. Papírové brčko se rychle stává symbolem moderního stolování.

O několik desetiletí později přicházejí plastová brčka, která jsou levnější a vydrží déle, takže papírovou variantu téměř vytlačí z trhu. Ironií osudu se však na začátku 21. století karta obrací.

Kvůli znečištění oceánů plasty se svět znovu vrací právě k papíru, tedy k materiálu, se kterým Marvin Stone uspěje už v 19. století.

Chce si vychutnat oblíbený nápoj

Příběh brčka ukazuje, že velké vynálezy často nevznikají v laboratořích, ale u obyčejného stolu se sklenicí v ruce. Stone nehledá způsob, jak změnit svět. Chce si jen vychutnat svůj oblíbený nápoj bez pachuti mokré trávy.

A právě tato drobná každodenní nepříjemnost spustí revoluci, která přežije více než 130 let. „Někdy stačí jedna špatná chuť, aby vznikl dobrý nápad,“ říkají dnes historici techniky s úsměvem. A v případě papírového brčka to platí téměř doslova.