Maličký Georges Bizet (1838–1875) potají poslouchá za dveřmi, jak jeho otec vede hodinu zpěvu. To mu bude stačit k tomu, aby vše, co slyšel, zazpíval zpaměti a hlavně pochopil složité akordické struktury.
Když přidá svou špetku i matka, uznávaná klavíristka, stane se Georges již v devíti letech studentem konzervatoře. Nejnižší možný věk pro přijetí je přitom 10 let. O půl roku později již škole přináší první hudební ceny.
Jako třešnička na dortu pak působí prestižní Římská cena konzervatoře, která svému výherci zajistí na tři roky slavnou Villu Medici.
Devět měsíců poté
Píše se září roku 1860 a Bizet si zrovna užívá pohody v Benátkách. Ta se ale rychle zbortí – obdrží totiž dopis, že jeho matka umírá! Možná je to příjezd jediného syna, možná náhoda, ale stav se začíná zlepšovat. Bohužel jen na čas.
Dne 8. září 1861 vydechne Aimée Bizetová (1815–1861) naposledy. 23letý Georges propadne depresím. Naštěstí je tu služebná Marie Reiterová, která se snaží všemi způsoby zahnat jeho chmury. Opravdu všemi. Devět měsíců po smrti Aimée se jí narodí syn Jean.
Fatální bouře se kvůli tomu doma nestrhnou. Otec nechá Marii ve službě a Georges své otcovství nezapírá.
O úspěchu se již nedozví…
Temperamentní a přelétavá. To je krásná cikánka Carmen, hlavní hrdinka dnes nejslavnější Bizetovy opery situované do Španělska kolem roku 1830. Premiéru má 3. března 1875. První kritiky jsou zdrženlivé, veřejnost nejeví přílišné nadšení… a Bizet?
Je totálně vyčerpaný a zdrcený neúspěchem díla. Ten je ale jen zdánlivý. Opera se udrží na výsluní až dodnes. To se již bohužel Bizet nedozví. Umírá na infarkt tři měsíce po premiéře. Na jeho pohřbu bychom napočítali přes 4000 lidí…
